Motivací zadání této práce bylo zjistit a navrhnout postup pro tisk součástí, které by byly vhodné do prostředí vakua. Materiál samotný byl jednoduše vyřešen představením nového vakuově-kompatibilního materiálu od Průši (PC-SG). Student se tak mohl plně věnovat studiu pórovitosti, tedy optimalizaci tiskových parametrů pro zajištění co nejmenšího objemu uzavřených vzduchových kapes. Kladně hodnotím aktivitu studenta ohledně návrhu metodiky vyhodnocení – měření pórovitosti. Měření pomocí CT se ukázalo jako velmi užitečné. V práci to bohužel dopadlo tak, že toto byla téměř jediná aktivita. Postrádám totiž další nutnou návaznou činnost ohledně vyhodnocení či zobecnění. V práci se lze dočíst, který z vzorků dopadl lépe a který hůře. Jak by to bylo ale pro jiný vzorek, či jestli není šance mít ještě lepší výsledek zde příliš není. Alespoň na úrovni sliceru to mohlo být řešeno. Osobně si z práce bohužel neodnáším původně chtěnou informaci, jak správně tisknout modely pro vakuové aplikace. Doporučení uváděná v závěru jsou velmi stručná a týkají se víceméně jen metody horní výplně. Faktická využitelnost práce je tak bez další práce malá.

Práce 3D tisk plastů pro vakuové aplikace se zabývá experimentálním posouzením využitelnosti 3D tisku pro vakuovou techniku, především problematikou pórovitosti ve výplni součásti. V úvodu student popisuje obecné chování plastů a 3D tištěných plastů ve vakuu a také současný způsob testování podle standardu ECSS-Q-ST-70-02C. I když je zde kapitola zaměřená na problematiku pórovitosti 3D tištěných dílů, obsahuje pouze obecné termíny o typu pórů, ale chybí zde detailnější rozbor vlivu geometrie a tiskových parametrů. Tyto informace následně měly být využity pro návrh testovaných vzorků a měly být ověřeny nebo rozšířeny. V rešeršní části dále chybí přehled možností testování pórovitosti a také — podle zadání — přehled vakuové techniky.

Ve 4. kapitole student představuje testovaný vzorek, kterým je čtvrtina ozubeného kola. Jedná se o originální a dobrý nápad testovat část komponenty s možným reálným využitím. Ovšem chybí zde rozbor geometrie návrhu. Student sám v práci několikrát zmiňuje, že geometrie má přímý vliv na vznik pórů, proto zde měly být zdůvodněny parametry vzorků, jako je výška zubu, modul, počet zubů nebo velikost testovaného ozubení s ohledem na možnost vzniku pórů.

Volba parametrů tisku vzorků nabízí posouzení hned několika parametrů. Ovšem vzorky vždy kombinují několik změněných parametrů dohromady, tudíž lze obtížně posoudit vliv jednotlivých parametrů a vyvodit z toho závěr — nejedná se tedy o systematický návrh, jak autor zmiňuje. Dále autor zmiňuje výskyt pórů: Míra jejich výskytu se dá ovlivnit tiskovými parametry, jako je například teplota trysky a podložky, rychlost tisku nebo šířka extruze. Ovšem tyto parametry se vůbec netestovaly. Z mého pohledu se nabízelo provést testy s menšími vzorky, ale ve větším počtu, přičemž parametry tisku měly být měněny systematičtěji. Samotné vyhodnocení pórovitosti pomocí CT skenu dodává práci přidanou hodnotu, ovšem jedná se o jiné řešení, než bylo specifikováno v zadání práce. V práci mělo být dostatečné zdůvodnění, proč nebyly využity testy ve vakuové komoře, když to byl jeden z dílčích cílů práce.

V práci se také vyskytují formální chyby, jako je chybný odkaz na obrázek v kapitole 4.1 na str. 17 a odlišný font v textu na str. 14 na konci kapitoly 2.4. Stejně tak u obrázku vzorků chybí měřítko.

Přes výše uvedené výhrady práci doporučuji k obhajobě a celkově ji hodnotím známkou D. Topics for thesis defence:

1. Prosím o posouzení pravděpodobnosti výskytu pórovitosti u zvolených vzorků na základě současné literatury a o souvislost s výsledky této práce.