Kolega se věnoval tématu digitálních dvojčat, které kvalitně rešeršně zpracoval. V praktické části popsal tvorbu zjednodušeného modelu, modelu pro strukturální analýzu a následnou tvorbu redukovaného modelu. Na základě jeho popisu se práce zdá být reprodukovatelná.

Vytvořil model pro strukturální analýzu. Pomocí programu OptiSLang vytvořil odezvovou plochu, kterou vyexportoval jako samostatnou aplikaci využitelnou v dalších programech.

Pro ověření funkčnosti mezi plnohodnotným a redukovaným modelem vytvořil soubor simulací, které porovnal. Pro demonstraci využití digitálního dvojčete připravil měření obráběcích sil a vyhodnotil jejich průběhy na vytvořeném modelu. Popsal chování vřeteníku během obráběcích cyklů a vliv různých řezných podmínek na něj.

V diskusi dobře popsal výhody i omezení použité metody tvorby zjednodušených modelů, zhodnotil další postupy a možnosti využití vytvořeného modelu.

Shrnutí:

Student zvládl pokročilé užívání MKP analýz, srozumitelně popsal postup tvorby a ověření redukovaného modelu. Dále provedl experimentální měření a získaná data implementoval do svého modelu a tím prokázal jeho funkčnost. Splnil všechny cíle na výbornou, vytvořil funkční základ pro digitální dvojče. Práci hodnotím za A a doporučuji ji k obhajobě.

Diplomová práce je věnována postupu návrhu digitálního dvojčete vřeteníku CNC obráběcího stroje. V prvních dvou kapitolách diplomant popisuje problematiku digitálních dvojčat a digitalizace obecně. Ve třetí kopilote DP popisuje CNC obráběcí centrum, kde volí jako posuzovaný prvek vřeteník stroje s následným odůvodněním. V následném kroku je vytvořen MKP model, kde je součástí DP podrobný popis jeho tvorby a nezbytných zjednodušení, opět doplněno s patřičným odůvodněním. Dále je popsáno síťování a zavazbení vřeteníku a definování vstupních a výstupních parametrů modelu. V návaznosti na predikci chování vřeteníku z pohledu napěťovo-deformační analýzy byl vytvořen model pomocí nástroje Advanced Metamodel of Optimal Prognosis. Následně probíhalo definování sad virtuálních experimentů v software optiSLang. Zde byla získána odezvová funkce, na jejichž základě jsou získávány hledané (predikované) parametry. Na základě přenosové funkce byla dále ověřena přesnost navrženého modelu, která je prezentována v tabulce 4.

V kapitole 4 se potom diplomant věnoval popisu a realizaci experimentu na stroji MCV. Realizoval několik měření definovaných tabulkou 5 s následným vyhodnocením v kapitole 4.4. V kapitole 4.5 nasadil vytvořené digitální dvojče a sledoval odezvu na vstupní data z měření.

V kapitole 5 doplnil své výsledky o zhodnocení, které může být inspirací, pro další práce v této oblasti.

V diplomové práci jsou splněny cíle zadání, práce je čitelná, graficky na výborné úrovni, včetně vhodně zvolněné řešení částí doplněné o citované zdroje. V rámci dílčích závěrů uváděných v práci bych podpořil jednoznačnost výsledků např. jednoduchými schématy, kde bude jasně definován souřadný systém, směr posunutí apod. Dále bych rád viděl alespoň v diskuzi, jak by se daly výsledky verifikovat na reálném stroji. V práci se mluví o posunutí a zatížení. V rešeršní části by bylo vhodné uvést alespoň pár řádku o teorii ke statické tuhosti.

 

I přes výše uvedené nedostatky hodnotím práci velmi pozitivně, hlavně využití nástrojů jako DoE, AMOP a OptiSLang. Práci doporučuji k obhajobě a hodnotím známkou A. Topics for thesis defence:

1. Na tabuli nakreslete zjednodušené schéma řešeného vřeteníku a do něj zakreslete výsledná natočení osy vřetene: X, Y a dále posunutí osy vřetene X, Y, Z a celkové posunutí.
2. Jak byste ověřil posunutí vřetene při definovaném statickém zatížení na reálném stroji? Jakou tuhost má vřeteník v ose Z na základě Vámi získaných dat?