Předložená práce se zabývá problematikou vlivu postprocessingu na materiálové charakteristiky a vlastnosti vybraných alternativně vyrobených kovových systémů. Z práce vyplývá hlavní motiv těchto snah, a sice potlačení nežádoucích efektů doprovázejících problematiku aditivní technologie 3D tisku jako je úroveň porozity a problematické rozložení vnitřního napětí ve struktuře. Vedle vybraných alternativních metod přípravy jako je přímá konsolidace kovových prášků se autor věnuje zejména aditivní výrobě pomocí 3D tisku. Jednotlivé metody tohoto postupu jsou nastíněny v teoretické části, včetně výčtu jejich výhod a nevýhod.

Zvolené analyzované kovové materiály byly připraveny jak pomocí technologie SLM tak i pomocí konvenčních postupů výroby, které byly připraveny pro možné srovnání s alternativně připravenými variantami. Studie se pak konkrétně upírá na nástrojovou ocel H13, ocel Dievar, a superslitinu Inconel 718. Práce je koncipována jako výzkum samotného postprocessingu, který byl založen na aplikaci plastické deformace a tepelného zpracování, a jeho finální vliv na vývoj struktury a dalších fenoménů jako je vnitřní napětí. Mezi testovanými vlastnostmi pak byly mechanické charakteristiky takto modifikovaných systémů za pokojové teploty ale také i dílčím způsobem hodnocené mechanické vlastnosti za vysokých teplot. Velmi vhodným nástrojem využitým při tvorbě práce se jeví být i aplikace numerických simulací.

Chtěl bych vyzdvihnout vhodně zvolené metody charakterizace vývoje struktury, jakož i vlastností mezi nimiž figurovaly optická i elektronová mikroskopie, RTG difrakce, neutronová difrakce, μ CT, FEM simulace, akcelerovaný creep a další. Vzhledem k vytčeným cílům se jeví být velmi přínosné ve smyslu charakterizace jednotlivých procesních kroků. Významným přínosem k současnému poznání je taktéž i stanovení deformačních odporů jednotlivých testovaných materiálů a to jak před tak po postprocessingu. Díky těmto informacím tak autor zmapoval problematiku dynamického zpevňování a uzdravování materiálů ve vytýčeném intervalu teplot jakož i deformačních rychlostí, což je nezbytný předpoklad pro implementaci těchto alternativně vyrobených materiálů do praktických podmínek.

Mezi dosaženými výsledky lze zmínit optimalizaci parametrů 3D tisku u nástrojové oceli, kdy tato vedla k výraznému potlačení porozity. Bez ohledu na zvolený materiál bylo prokázáno, že dodatečné zpracování dokáže potlačit úroveň porozity ale také příznivě upravit rozložení a úroveň vnitřního napětí. Uvedeným zpracováním lze tak ovlivnit nejen mechanické vlastnosti ale také například svařitelnost materiálů či jejich životnost. Velmi oceňuji také snahu studenta o návrh a tvorbu konstitutivních modelů platných pro takto připravené polotovary, neboť díky nim lze již podobné matriály podrobovat i numerickým simulacím.

Předložená práce obsahuje jisté množství pravopisných chyb či překlepů, nicméně i přes tuto výtku přináší řadu nových poznatků a výsledků, které lze označit za prakticky využitelné, a mohu doporučit práci k obhajobě.

viz. posudek v PDF

viz. posudek v PDF