Diplomová práce je zpracovaná na dobré úrovni, je originální a přináší nové poznatky týkající se zajímavé problematiky modifikace povrchu biomateriálů pomocí technologie pulsního vodního proudu (PWJ). Práce propojuje oblasti technologie vodního proudu a materiálového inženýrství. Práce splnila vytyčené cíle, přičemž hlavním cílem bylo pomocí PWJ dosáhnout obdobné topografie povrchu, jakou má kloubní implantát, a pro charakterizaci použít rozmanité zkušební a analytické metody.

V teoretické části se autor podrobně věnuje principům technologie vodního proudu, mechanismům eroze, vlivu technologických parametrů na výslednou morfologii a topografii povrchu a také problematice biokompatibilních materiálů. Experimentální část zahrnuje rozsáhlou charakterizaci povrchu pomocí světelné, ale zejména elektronové mikroskopie, profilometrie a měření smáčivosti, kde student analýzy a jejich vyhodnocení prováděl buď zcela samostatně, či pod vedením konzultanta či technika. Snaha o srovnání vytvořených povrchů s povrchem komerčního implantátu dodává práci aplikační přesah.

Student prokázal schopnost samostatné práce, orientaci v odborné literatuře i zvládnutí experimentálních metod. Práce obsahuje drobné stylistické a formulační nepřesnosti a diskuse výsledků mohla být místy hlubší. Přesto výsledky potvrzují potenciál PWJ pro tvorbu vhodné topografie bez kontaminace abrazivem. Diplomová práce splňuje požadavky kladené na tento typ závěrečných prací, a proto ji doporučuji k obhajobě s celkovým hodnocením B.

Předložená diplomová práce se zabývá možností využití technologie pulsního vodního proudu k modifikaci povrchu části kloubních implantátů určené pro kontakt s kostní tkání. Zvolené téma považuji za aktuální.

Teoretická část se zaměřuje především na problematiku technologie pulsního vodního proudu, biomateriálů používaných pro výrobu implantátů a metod jejich charakterizace. Experimentální část práce je zaměřena na charakterizaci vzniklé morfologie a topografie povrchu pomocí světelné a elektronové mikroskopie, profilometrických metod a měření smáčivosti. Práce je zpracována systematicky, výsledky jsou přehledně prezentovány a vhodně diskutovány. V práci se vyskytují drobné typografické a formální nedostatky, které však nesnižují její odbornou úroveň.

Za hlavní přínos práce považuji experimentální ověření možnosti využití technologie pulsního vodního proudu pro úpravu povrchu biomateriálů určených pro výrobu kloubních implantátů a porovnání takto připravených povrchů s povrchem komerčně vyráběného implantátu. Cíle práce proto považuji za splněné. Celkově mohu konstatovat, že předložená diplomová práce splňuje požadavky kladené na tento typ závěrečných prací. Doporučuji diplomovou práci k obhajobě a hodnotím ji celkovou známkou A. Topics for thesis defence:

1. 1) Na stranách 32 a 49 uvádíte, že tvrdé částice používané k abrazivní úpravě povrchu implantátu, které ulpívají na funkčním povrchu implantátu, mohou způsobovat zánětlivou reakci organismu. Vzhledem k tomu, že se tato úprava povrchu implantátů používá rutinně desítky let, jaké byly vyvinuty způsoby následné úpravy takto ošetřeného funkčního povrchu implantátů, které tento problém eliminují?
2. 2) Na straně 37 uvádíte, že „měření tvrdosti je u titanu a titanových slitin při zatíženích nad 1 kg problematické“, a proto jste zvolil měření tvrdosti dle Vickerse zatížením 0,1 kg. Prosím o bližší vysvětlení tohoto tvrzení, zejména s ohledem na skutečnost, že naměřená tvrdost titanové slitiny byla přibližně 320 HV0.1.
3. 3) Z grafu na obrázku 50 na straně 54 práce je vidět, že úhel smáčení vodní kapky v případě oceli 316L setrvale klesá s rychlostí přejezdu vodního paprsku. Čím je podle Vás dáno toto chování oceli 316L na rozdíl od slitiny TiAl6V4, kde jste pozoroval nerovnoměrnou závislost úhlu smáčení kapky na rychlosti přejezdu vodního paprsku?