Diplomová práce pana Štěpána Stryji se zabývá strategií řízení systému EGR pro vybraný motor z řady VW EA211.

Zadání práce vyžadovalo, aby se student seznámil s účelem, principy a řízením systémů EGR u zážehových motorů. K řešení úkolu přistoupil hned od počátku s velkým zájmem a rychle se začal v dané problematice orientovat. V rámci rešerše identifikoval několik možných přístupů pro stanovení reálného množství zpětně nasávaných spalin a začal sestavovat matematické modely v prostředí Matlab/Simulink.

Současně proběhla digitalizace zkušebního stanoviště, na jejímž základě student navrhl konstrukci okruhu EGR a provedl výběr všech komponent. Z jeho modelů a výkresové dokumentace se následně vycházelo při nákupu či zakázkové výrobě potřebných součástek.

Celý okruh EGR je řízen pomocí dvojice škrticích klapek, pro které student provedl kalibraci a nastavení dvojitého H-můstku. Řízení probíhá prostřednictvím datové sběrnice CAN, a to buď z řídicí jednotky motoru, nebo ze studentova simulinkového modelu. Výsledný systém je plně funkční a splňuje navržené parametry.

Autor měl již v roce 2025 k dispozici všechny potřebné podklady pro sepsání a odevzdání práce, k čemuž ale tehdy nedošlo. Získaný časový prostor bohužel místo psaní textu strávil tvorbou detailních 3D modelů součástek, což v situaci, kdy již bylo vše zakoupeno a vyrobeno, postrádalo praktický smysl.

Důvodem, proč průběh řešení takto podrobně popisuji a autorovu práci obhajuji, je skutečnost, že je student po inženýrské stránce velmi schopný a dokáže řešit složité technické úkoly. Oblast organizace práce, zejména dodržování časového harmonogramu, správné stanovování priorit při tvorbě dokumentace a samotná písemná prezentace výsledků, pro něj ovšem představuje výraznou překážku. Tyto obtíže se pak logicky podepsaly na nižší stylistické a formální úrovni jinak technicky velmi úspěšného projektu.

Přes všechny výše uvedené formální a organizační výhrady zadání považuji za splněné, a předloženou práci proto doporučuji k obhajobě.

Diplomová práce pana Štěpána Stryji se zabývá strategií řízení systému EGR pro motor rodiny EA211.

Zadání diplomové práce vyžadovalo, aby se student seznámil s funkcí systémů EGR u zážehových spalovacích motorů, s jejich konstrukcí, fyzickým řízením zpětného průtoku spalin a tvorbou řídicího systému v prostředí Matlab/Simulink.

První kapitola se věnuje obecnému principu EGR a jeho vlivu na zážehové spalovací motory. Kapitola je přehledně zpracovaná, jediné, co kazí celkový dojem, jsou převzaté grafy v nevhodném grafickém provedení.

Kapitola 2 se stručně věnuje základnímu rozboru variant řešení systémů EGR. Následující kapitola 3 popisuje konstrukční prvky externího systému EGR a kapitola 4 uvádí příklady konstrukčních řešení pro vybrané motory. Z hlediska logické návaznosti by zde bylo vhodnější pořadí kapitol 3 a 4 zaměnit.

Kapitola 5 čtenáře skokem na pouhých dvou stranách přenese do problematiky datové sběrnice CAN, PWM signálů a ovládacích H-můstků. Je pochopitelné, že se autor tomuto tématu věnuje a obsahově má pravdu. Bez jediného obrázku či odkazu na konkrétní fyzické provedení to však vypadá, jako by se zde tato pasáž objevila náhodou. Popisované téma šlo určitě elegantně propojit například s kapitolou 3.

Kapitola 6 rozebírá možnosti stanovení hmotnostního toku výfukových plynů ze sběrného potrubí směrem do sání. Student zde popisuje tři metody včetně jejich slovního zhodnocení. Z odborného a technického hlediska dává tento text smysl a argumentační linka je správná. Celkově je však napsán velmi hutně, obsahuje zbytečně dlouhá souvětí a student se dopouští logických chyb v návaznosti – například zmiňuje snímač NOx, který předtím vůbec nepředstavil.

Kapitola 7 popisuje samotný konstrukční návrh vnějšího okruhu EGR pro rodinu motorů EA211. Obsahově je tato část velmi podrobná, včetně konkrétních rozměrů. Stejně jako v předchozím případě u snímače NOx se zde však najednou objevuje škrticí klapka v sání, o které předtím nepadla žádná zmínka. Úvodu kapitoly by slušelo minimálně blokové schéma budoucího okruhu s následným popisem vybraných komponent. V praxi je nutné si celou kapitolu přečíst minimálně třikrát, aby čtenář získal komplexní představu o tom, co student dělal, čeho dosáhl a co chtěl vlastně říci. Teprve obrázek 52 dává jasnou představu o finálním výsledku. Bohužel nikde není zmíněno, proč ve výsledné sestavě chybí katalyzátor. Poslední čtyři strany z kapitoly navíc působí, jako by sem byly pouze omylem „volně odloženy do schránky“ pro pozdější použití.

Kapitola 8, popisující řídicí algoritmus v prostředí Matlab/Simulink, byla do textu zřejmě vložena pod časovým tlakem, protože v ní chybí jakékoliv číslování vzorců a obrázků. Po vícenásobném přečtení a prostudování simulinkových schémat se však oponent domnívá, že úkol ze zadání student splnil.

Závěrem lze říci, že i přes neobratné vyjadřování a celkově nízkou stylistickou i formální úroveň odevzdaného textu má student dobré technické myšlení a dokáže vyvozovat správné závěry.

Pozitivně hodnotím transparentní uvedení podpůrného využití generativní umělé inteligence.

Vzhledem k tomu, že je z přiložených obrázků patrné, že se studentovo řešení podařilo úspěšně fyzicky realizovat, usuzuji, že zadání bylo splněno, a práci doporučuji k obhajobě. Topics for thesis defence:

1. Z práce je zřejmé, že pro regulaci průtoku recirkulovaných výfukových plynů je navržen systém „škrticích“ klapek. Může autor přiblížit, jak je uvažováno jejich ovládání a případná integrace do řídicího systému motoru/zkušebny? (Lze představit nejlépe na typickém uvažovaném průběhu experimentu.)
2. Z jakého důvodu nebyl využit katalyzátor a nebylo by prospěšné odebírat recirkulované výfukové plyny až za katalyzátorem vzhledem ke snížení NOx?
3. Jak bylo navrženo/uvažováno řešení chlazení EGR výměníku? Je potřeba uvažovat řízený externí okruh chladicí kapaliny pro regulaci výstupní teploty výfukových plynů vzhledem k možné kondenzaci obsažených vodních par v sacím potrubí?