Zsófia Radványi splnila velmi dobře všechny cíle specifikované v zadání bakalářské práce. Při jejím řešení postupovala do velké míry samostatně, a to jak při řešení experimentální části práce, tak zejména při následném zpracování a vyhodnocení výsledků. Při řešení práce si studentka osvojila jak techniku přípravy tenkých vrstev metodou rotačního nanášení, tak i různé metody charakterizace tenkých vrstev a roztoků organických polovodičů. V rámci experimentální práce inciativně postupovala v charakterizaci studovaných materiálů a nakonec připravila funkční solární články. Celkově konstatuji, že Zsófia Radványi prokázala velmi dobrou schopnost odborné experimentální práce. Předložená bakalářská práce splňuje všechny požadavky, a proto ji hodnotím stupněm A („výborně“) a doporučuji ji k obhajobě.

Studentka Zsófia Radványi zpracovala svou bakalářskou práci na téma „Zkoumání nových organických polovodičů pro (semitransparentní) organické solární články“. V teoretické části této práce se studentka seznámila se základní strukturou organických solárních článků, s metodikou hodnocení účinnosti konverze slunečního záření na energii elektrickou a zpracovala literární rešerši na vybrané materiály. V této části by bylo vhodné uvést rozsáhlejší přehled současného stavu řešené problematiky, a to i ve vztahu ke studovaným a použitým materiálům v této práci. Nelze přehlédnout, že po stručnějším úvodu a teoretické části následuje obsahově rozsáhlá část věnovaná experimentům, výsledkům a jejich diskusi, která zahrnuje celkem 32 stran a dalších 9 stran příloh. Experimentální část této bakalářské práce je tak její silnou stránkou, kde diskuse měřených výsledků je kvalitní a podrobná, orientace v textu je však místy velmi obtížná, zejména pokud obrázky a tabulky předbíhají jejich uvedení v samotném textu. I přes tento drobný nedostatek práce splňuje všechny požadavky kladené na závěrečné práce tohoto typu a lze ji jednoznačně doporučit k obhajobě s celkovým hodnocením „A – výborně“. Topics for thesis defence:

1. V experimentální části této práce již na první pohled zaujme volba studovaných derivátů DPP s postranní aromatickou substitucí, a to thiofenovým systémem, fenylem, a fluorovaným fenylem. Jaký byl předpoklad funkčnosti těchto materiálů ve struktuře solárních článků? Proč byly vybrány zrovna tyto materiály či substituenty?
2. Jakým způsobem byla stanovena normalizovaná absorpční (emisní) spektra? Bylo s ohledem na průběh absorpčních spekter jednotlivých látek provedení této normalizace nezbytné? Mají takto normalizovaná spektra studovaných materiálů dostatečnou vypovídací hodnotu? V jakých případech je vhodné normalizaci spekter provádět?
3. Z Obr. 28 vyplývá, že nejvyšší účinnosti dosahoval solární článek s materiálem označeným B/8004 (s výjimkou referenčního vzorku). Nakolik je tento výsledek ovlivněn tloušťkou aktivní vrstvy?