Předložená bakalářská práce studenta Tomáše Sýse na téma „Stabilita syntetických dopovaných C-S-H fází v modelovém hydratačním prostředí“ se věnuje vysoce aktuálnímu tématu stability a imobilizační schopnosti kalcium-silikát-hydrátů (C-S-H), které tvoří 50–60 % objemu hydratovaného cementu a jsou klíčové pro dlouhodobou chemickou imobilizaci toxických těžkých kovů. Práce je logicky členěna na teoretickou rešerši, experimentální část, prezentaci výsledků a jejich odbornou diskusi.
Teoretická část podává přehled o mechanismech hydratace a struktuře C-S-H gelu s vazbou na krystalické analogy tobermoritu a jennitu. Literární rešerše je zpracována na dobré úrovni, i když v oblasti mechanismů záchytu kovů by bylo možné jít do větší hloubky, zejména u vlivu povrchového náboje na adsorpci kationtů v alkalickém prostředí.
Experimentální část se zaměřuje na studium kinetiky uvolňování prvků v simulovaném prostředí. Jako referenční standard byl použit komerční nanoseed bez přítomnosti těžkých kovů v mřížce. Jako ekvivalent byly použity syntetické analogy tobermoritu s Ni a Cu připravené hydrotermální syntézou. Student využil širokou paletu analytických metod (XRD, SEM-EDS, AAS, ICP-OES a laserovou granulometrii) k posouzení čistoty syntetizovaných fází a kinetiky uvolňování prvků v deionizované vodě a alkalickém prostředí. Získané výsledky a jejich následná diskuse přinášejí cenné poznatky o chování dopovaných systémů ve srovnání s komerčním aditivem Master Seed X.
Výsledky a následná diskuse předložené práce přinášejí několik zásadních zjištění, zejména v případě imobilizace niklu, kde XRD analýza nepotvrdila fázovou separaci jeho oxidů (jako tomu bylo u mědi), což ve spojení s nulovým výluhem v prostředí 1M K2CO3 svědčí o strukturní fixaci iontů v C-S-H fázi. Dále student správně interpretoval mechanismus potlačení koncentrace vápníku v alkalickém prostředí K2CO3 v důsledku srážení kalcitu, což je jev zásadní pro pochopení vlivu topochemické karbonatace na stabilitu fixovaných kontaminantů v cementové matrici.
Student prokázal schopnost samostatné vědecké práce a správné interpretace naměřených dat. Práce splňuje stanovené cíle a poskytuje relevantní podklady pro další výzkum imobilizace kontaminantů. Na základě výše uvedeného práci hodnotím stupněm „B“ a doporučuji k obhajobě.

Předložená bakalářská práce se zaměřuje na aktuální téma studia stability syntetických fází typu C-S-H, a to jak v čisté formě, tak v úpravách dopovaných ionty mědi a niklu. Práce je logicky členěna do klasických kapitol, které na sebe plynule navazují a vytvářejí ucelený rámec řešené problematiky.
V teoretické části autor přehledně shrnuje mechanismy hydratace hlavních slínkových minerálů a detailně se věnuje struktuře a vlastnostem hydratačních produktů se zaměřením na krystalické analogy C-S-H. Navzdory ucelenému pohledu se zde však objevují určité nedostatky. Literární rešerše je sice vhodně doplněna tabulkami a grafickými znázorněními, ty jsou však do textu vloženy zcela bez odkazu, což ztěžuje jejich provázanost s výkladem. Dále se napříč teorií vyskytují technicky neobvyklá spojení a terminologická nekonzistentnost, patrná například při kombinování objemových a hmotnostních zastoupení doplňkových cementových materiálů.
Experimentální činnost je věnována studiu stability (rozpouštění) fází v prostředí demineralizované vody a roztoku uhličitanu draselného. Autor v rámci diskuze relevantně porovnává laboratorně připravený čistý a dopovaný 11Å tobermorit s komerčně dostupným nano-C-S-H aditivem (Master Seed X). Výsledky a diskuze správně interpretují schopnost C-S-H fixovat přechodné kovy, což dokládá velmi nízké uvolňování niklu a mědi do roztoku, v souladu s literárními předpoklady.
K interpretaci dat a způsobu jejich prezentace jsou však výhrady. Přestože zadání práce výslovně požaduje statistické zpracování výsledků, autor se omezuje na prosté prokládání naměřených křivek pH a vodivosti polynomy. Bylo by žádoucí doplnit rozsáhlejší statistickou analýzu (např. stanovení nejistot měření), která by zvýšila validitu závěrů. Některá tvrzení v diskuzi, například o „přechodném nárůstu vápníku“ či „precipitaci “, nejsou podložena konkrétními odkazy na literaturu zabývající se rozpustností kalcitu v alkalickém prostředí. Celkovou úroveň diskuze by rovněž pozvedlo hlubší srovnání s výsledky jiných autorů věnujících se imobilizaci kovů.
Po formální stránce je práce na dobré úrovni s minimem překlepů. Vyskytují se však mírné nekonzistence v typografii, zejména při psaní rozsahů a jednotek. U chemických vzorců v některých částech textu chybí korektní dolní indexy (jsou nahrazeny malými písmeny). Tyto drobné nedostatky sice nebrání celkovému porozumění textu, ale mírně snižují jeho jinak vysokou kvalitu.
I přes uvedené připomínky práce splňuje požadavky na ni kladené a autor prokázal schopnost samostatné práce v laboratoři i při zpracování dat. Topics for thesis defence:

1. V teoretické části práce autor podrobně rozebírá Richardsonovy strukturní modely založené na kombinacích tobermorit/jennit (T/J) a tobermorit/portlandit (T/CH). Na základě vašich experimentálních výsledků – zejména s ohledem na XRD analýzu, která u všech krystalických vzorků potvrdila dominantní fázi 11Å tobermoritu – který z těchto teoretických modelů podle vás lépe vystihuje strukturu vámi studovaných fází a jak se v těchto modelech projevuje mřížková substituce přechodnými kovy?
2. Rentgenová difrakční analýza odhalila, že u vzorku dopovaného mědí došlo k parciální fázové separaci za vzniku tenoritu a kalcitu, zatímco u niklu nebyla samostatná krystalická fáze detekována. Domníváte se, že nízké hodnoty výluhů mědi v alkalickém prostředí (do 1,5 mg/l) jsou dány skutečnou imobilizací v mřížce tobermoritu, nebo mohou být způsobeny sekundárním srážením hydroxidu měďnatého na povrchu nečistot (tenoritu)?