Diplomová práce Bc. Vojtěcha Viceníka se zabývá problematikou syntézy 1,2-diketonů s rozvětveným aromatickým systémem jako prekurzorů pokročilých přírodou inspirovaných fotosenzitizérů. Cílem byla příprava logické série derivátů s variací planarity, délky konjugace a donor/akceptorových motivů, které budou v dalším výzkumu využity pro syntézu bioinspirovaných fotosenzitizérů a dalších aplikacích.
Student ve své diplomové práci participoval na důležité problematice využitelné jako relativně robustní metodologie přípravy klíčových prekurzorů nové generace fotosenzitizérů. Práce byla spojena s celou řadou výzev ať už v syntéze či následné purifikaci látek, což vyžadovalo trpělivost, kreativní a samostatný přístup.
Celkově hodnotím výsledky dosažené studentem v rámci diplomové práce za hodnotné a dále využitelné. Rovněž oceňuji aktivní přístup studenta při řešení vytyčených úkolů.
Diplomová práce bude sloužit jako podklad pro rozšíření portfolia diketonů s prodlouženým konjugovaným systémem a následnou přípravu bioinspirovaných fotosenzitizérů. Tyto budou dále studovány pro aplikaci ve foto(elektro)katalytickém vývoji vodíku, fotodynamické terapii a elektrochemickém uchování energie ve spolupráci se zahraničními i tuzemskými výzkumnými partnery.
Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A.

Dovolím si zde zmínit nedostatky, které snižuji mé celkové hodnocení.
V práci se objevuje značně nekonzistentní velikost struktur např. Obrázek 12 vs. 15, 21 vs. 22. apod. Některé struktury jsou pohledem organického chemika graficky nevzhledné např. levá struktura v Obrázku 13.

Ve schématech 4.3.1 strana 30, 4.3.2 strana 31, 4.3.3 strana 32, 4.3.4 strana 33 chybí uvedení CuI u reakční šipky. U reakcí 4.3.5 a 4.3.7 je pod reakční šipkou uvedena teplota 40 °C, THF, a v textu je uveden Toluen „reflux“. Na více místech je uveden chybně horní či dolní index „NH4Cl str. 34;  „C16H10“ str. 35;  „1H, 13C“ str. 40, nebo se objevují další zbytečné překlepy např.: 4.5.2 – „… 1.200g, 7.36 mmol; 1 ekv..) ,2 ekv.); 4.5.3 – název sloučeniny 16 2-(tributyltannyl)thiofenro ?

Procedura 4.3.7: reakční schéma zásadním způsobem neodpovídá textu, chybí jeden z reagentů ve schématu a u Pd-katalyzátoru je uvedeno nulové látkové množství použité v reakci. Obecně si myslím, že volba jednotek (g) u experimentů není vzhledem k množství vhodně zvolena. Výtěžek 0.102 g (13%) je dle použitých množství výchozích látek nesmyslné číslo. Prosím o vysvětlení. 100% výtěžek odpovídá cca 57 mg. V diskusi je navíc uvedeno, „13% - produkt přečištěný sublimací ½ množství surového produktu“. Stejný problém je u procedury 4.4.2 – výtěžek 13% je chybný, správná hodnota dle uvedených čísel je 2.2%. U reakce 4.5.1 jsou opět matoucí údaje pod reakční šipkou v porovnání s textem. Tvorba organohořečnatého intermediátu byla tedy prováděna při jaké teplotě? Tento zápis neumožňuje experiment bez obav zopakovat.

5.1.1 – Zmíněný problém s požadovaným malým množstvím TMS-acetylenu do reakce se běžně řeší přidáním alikvotu (definovaného objemu) předem připraveného roztoku o definované koncentraci, tak aby objem přídavku byl z praktického hlediska výhodný. Uvažovali jste o této variantě? 

5.1.4 – Skutečně jste chtěli provádět Sonogashirovu reakci v DCM, chloroformu či 1,2-dichlorethanu? Volba rozpouštědel pro test rozpustnosti by měla více reflektovat proveditelnost Sonogashirovy reakce.

Pro čtenáře jsou poněkud matoucí informace k molekule 8. V textu 5.1.4 je uveden izolovaný výtěžek, zároveň informace, že NMR spektra neodpovídají požadované struktuře (NMR spektra na stranách 98 a 99). Pokud se tedy molekulu nepodařilo připravit/purifikovat a jednoznačně charakterizovat je použití termínu výtěžek značně zavádějící a popis NMR spekter irelevantní. Stejné tvrzení bude platit i o naměřeném bodu tání a IR spekter. Pro tuto molekulu 8 je v alternativním přístupu (5.1.7) tvrzení: „NMR analýza žádné z frakcí nebyla úspěšná kvůli velice nízké rozpustnosti získaného produktu“. Nicméně tento materiál byl v následující oxidaci (kapitola 4.4.4) rozpuštěn v množství 26 mg v 5 mL bezvodého DMSO. Pokud se materiál skutečně rozpustil, jak je uvedeno, tak z pohledu NMR spektroskopie je tedy možné dosáhnout velmi slušné koncentrace tzn. cca 2 mg/0.5 mL v DMSO, která budou více než dostatečná pro naměření potřebných 1H i 13C NMR spekter.

Grafické zpracování některých NMR spekter je dle mého názoru také mírně problematické. Např. Obr. 61, 83 – detailnější pohled na integrály není příliš přesvědčivý. Peak picking nečistot u 13C NMR spekter např. Obr. 72, 80 apod. je naprosto zbytečný. 19F NMR spektrum látky 19 není zfázováno a jeho integrace jediného píku ve spektru nedává žádný smysl.
Kvalita IR spekter je také velmi diskutabilní. Spektrum pravděpodobně nebylo podrobeno standardní proceduře – baseline correction. Výše zmíněné skutečnosti by se v diplomové práci objevit neměly.

Z práce lze chápat, že jedním z hlavních problémů těchto molekul je jejich rozpustnost, která bude komplikovat i následnou cyklizaci na požadované flaviny. Jakým způsobem by bylo obecně možné zlepšit jejich rozpustnost?

Pro úspěšnost cyklizace diketonů na flaviny je pravděpodobně kromě jejich rozpustnosti zásadní také schopnost zaujmout s-cis konformaci diketonové části molekul (Schéma 1). Jakým způsobem by šlo experimentálně zjistit preferenční konformaci daných molekul a jakým způsobem by šlo tuto rovnováhu změnit ve prospěch s-cis konformeru?