V rešeršní části se diplomant věnuje měření obsahu rozpuštěného i nerozpuštěného vzduchu ve vodě. Ve vlastní práci v souladu s cíly diplomové práce už řeší pouze nerozpuštěný vzduch. Stanovení obsahu nerozpuštěného vzduchu vyhodnocoval ze změny rychlosti šíření tlakových pulsaci po délce potrubí. Diplomant sám vypracoval software pro vyhodnocování tlakových pulsací měřených na potrubí. Rychlost zvuku byla vyhodnocena s fázového posunu amplitud tlaku, měřených na piezoelektrických tlakových snímačích. V diplomové práci je uveden i výpočet nejistoty stanovení množství nerozpuštěného vzduchu, pro kalibraci byla použita diplomantem kalibrovaná clona na konci potrubí. Diplomant pracoval samostatně, pravidelně se zúčastňoval konzultací a byl přítomen u měření.
Diplomovou práci doporučuji k obhajobě.

Oponentní posudek k diplomové práci Bc. Richarda Svobody:
Autor diplomové práce shrnul v úvodní teoretické části základní literární údaje o metodách měření rozpuštěného i nerozpuštěného vzduchu, a správně poukázal na vysokou míru nejistoty měření této veličiny.
Na základě popsaných fyzikálních zákonitostí autor navrhl experimentální ověření měřící metody, využívající závislosti rychlosti šíření zvuku, reprezentovaného tlakovými pulzy, na obsahu nerozpuštěného vzduchu ve vodě. Již v průběhu experimentu bylo ověřeno, že výsledky měření jsou ovlivněny nejen známými veličinami, jejichž vliv bylo možno eliminovat (teplota, tlak a rychlost proudění vody), ale i faktory, které měly na výsledek měření mnohdy vliv téměř fatální, a přesto je eliminovat nebylo možno – např. vliv nestejné rychlosti rozpouštění nestejně velkých bublinek vzduchu při turbulentním proudění v měřící trubce. Tento jev byl zřejmě hlavní příčinou velkého rozdílu mezi praktickými a teoretickými hodnotami měření, zejména při použití nejmenší vzduchové trysky.
V souladu s cílem diplomové práce, autor předkládá grafické znázornění závislostí obsahu nerozpuštěného vzduchu a rychlosti zvuku na tlaku (množství) vzduchu přiváděného do vody. Mezi teoretickými a prakticky naměřenými hodnotami byly zjištěny značné rozdíly, jejichž příčiny se v závěru práce snaží autor analyzovat. Správně poukazuje na některé faktory, které zkreslují výsledky měření. Jsem přesvědčen, že autor mohl více rozebrat chování (rozpouštění) vzduchových bublinek v turbulentním proudu vody, jako jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících měření, ale jinak s autorovými závěry souhlasím.
Lze tedy konstatovat, že rychlost šíření zvuku je, v souladu s teorií, skutečně závislá na obsahu vzduchu ve vodě, ovšem tato závislost je ovlivněna ještě tolika dalšími zkreslujícími faktory, že jako provozní metoda měření obsahu vzduchu ve vodě např. v papírnách, je prakticky nepoužitelná. Na druhé straně hodnotím diplomovou práci autora jako velice přínosnou, dobře zvládnutou po teoretické i praktické stránce, a doporučuji ji k obhajobě.
V Litovli, 31.5.2019                        Ing. Rudolf Kmeco