Divadlo je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů umělecké tvorby v ČR. Důkazem je obrovský počet souborů, který se tomuto segmentu umění věnuje, i velký zájem široké veřejnosti, neporovnatelný s ostatními uměleckými disciplínami. Práce s prostorem je přitom to, co činí divadlo a architekturu vzájemně blízkým. Proto bude projekt realizován v oblasti umění a architektury. Nicméně v detailu propojí oblasti scénické realizace a scénického provozu (při vědomí historických souvislostí středoevropského a německého způsobu inscenování divadla, kde je hlavním nositelem identity divadelní instituce právě propojenost trvalého uměleckého souboru s prostorem, scénou), kulturní politiky a dalších veřejných politik včetně územního plánování, památkové ochrany a kritických přístupů soudobé architektonické tvorby pro divadlo a hrací prostory. Ve výzkumu se setkává tedy problematika divadelního provozu a architektury v širším kontextu veřejné politiky. Z tohoto pohledu je v rámci realizace projektu oblast SHUV zapojena stoprocentně. Samotné řešení projektu je inovací, nicméně jde dalším inovacím naproti. Umožní formulovat zadání projektových prací ve vztahu k divadlu či hracímu prostoru a zejména k jeho aktuálním potřebám divadelního provozu. Pokud řešitel (architekt, projektant) nemá k dispozici provozní zadání v souladu s nároky současného a budoucího uživatele, vytváří řešení, které jde proti potřebám současného transformačního procesu moderní divadelní tvorby. Pokud nemá vlastník a provozovatel divadla dostatečnou inspirační bázi pro inovaci svých prostorů, ještě více se zpomaluje už tak zkostnatělý proces spojený s udržitelným rozvojem samotného prostředí, který navíc nejde naproti potřebám umělecké tvorby. Nemůžeme také pominout praktický aspekt informační báze spojený s logistikou distribuce uměleckých scénických výstupů (hostování, koprodukce, festivaly).

Keywords
pasportizace; architektura divadel a scénických prostor; divadelní technologie;divadelní provoz; veřejné a kulturní služby; kulturní dědictví