Oskar navazuje na předdiplomní projekt, který zkoumal prostředí Kraví hory z různých úhlů pohledu. Autor mimo jiné vychází z teorie vágních prostor. Kraví horu popisuje jako vnitřní periferii, definuje kvality území, které z pohledu produktivní logiky současného světa máme tendenci pomíjet.
Autor se ocitl ve složité situaci, kdy se snaží zachovat nově objevené kvality, ale zároveň do území vstoupit jako architekt, což ho dovádí k nutnému protimluvu. Musí navrhovat v prostředí, které vznikalo organicky po dlouhá léta víceméně bez plánu. Naráží na limity územního plánování, jak ho známe.
Autor základním způsobem reguluje území, navrhuje nové cesty, které území zprostupňují, navrhuje rozšířit plochy parku, aby jej propojil do jednoho souvislého celku, a hlavně vymezuje plochy, kde se nemá nic měnit. Definuje pojem stínu v územní plánování.
Detailně se pak věnuje střední části území. Zde ho to přivádí ke konkrétnímu návrhu „stínové“ architektury, která se na jednu stranu odvrací od divočiny, která v území vládne a kterou nechce měnit, a na druhou stranu vytváří iniciační objekt městských dílen orientovaných na cirkulační ekonomiku s bohatým vnitřním programem. Ten ale není definitivní, budova je spíše rámcem, otevřenou příležitostí. Podobně nakládá s územím likusáků, které navrhuje postupně revitalizovat na stejném principu a ponechat pro potřeby a rozšíření komunit, které se tam usadily.
To vše navrhuje na základě manifestu, který si definoval v rámci předdiplomu v logice „trvalé dočasnosti“.
Práce je osobní výpovědí autora o jeho vztahu k architektonické profesi a zároveň vztahu architektonické profese ke stavu světa. Práce má silný teoretický základ, autor má hluboký vhled do problematiky.
Práci hodnotím jako výbornou. Výsledný počet bodů navržený vedoucím: 99

Oskar Madro ve své diplomové práci prokazuje nejen, že splňuje předpoklady k obhájení profesní dovednosti architekta, ale vedle schopnosti nacházet adekvátní odpovědi na urbanistické a architektonické otázky, které jsou v souladu s provozním a konstrukčním řešením, se dotýká hlubšího tématu spjatého s naší profesí - hledá způsob, jak se vyrovnat se smyslem a osobní zodpovědností architekta v kontextu globálních environmentálních změn. Vědomí, že stavebnictví představuje 34% spotřeby energie a 37% emisí CO2 v rámci oblasti energetiky a zpracování materiálů, Oskara vede k zásadním otázkám. Jaký smysl má uvažovat nad firmitás, utlitas, venustas, když sny o podobě světa ztrácí pevnou půdu pod nohama v kontextu transformujícího se přírodního systému, na kterém jsme závislí a který se rozpadá?  Oskarovo hodnotové ukotvení a analytický přístup ho přivádí k profesní otázce, kterou se řada ze současných architektů naučila
v každodenním běhu povinností přeskakovat. Neadresovat však zodpovědnost za klimatickou změnu architektuře, znamená vytvořit si paralelní realitu, s kterou se realita světa stále víc a víc rozchází.
Autor se ptá: Jak můžeme přemýšlet o demokracii, veřejném prostoru, architektonických a urbanistických tématech, když se lidstvo jako druh dostalo do konfliktu se svým habitatem? Jeho odpověď tkví v důsledné analýze vedoucí k urbanisticky a architektonicky srozumitelné odpovědi, která profesi architekta rozšiřuje o roli průvodce územím, který nenabízí primárně splnění FORMULA VITRUVIA, ale předkládá strategii, která reflektuje současné transformačním období a odpovídá na reálné možnosti i nové role architekta. Debata, kterou by jeho práce měla vyvolat nutně narazí nejen
na současné možnosti regulací, ale i samotný princip výuky architektury. Jak etablovat pozici průvodce územím, který s odbornou znalostí definuje potenciál a rozvíjí strategie zahrnující architektonické prvky
v jemnosti úprav veřejných prostranství? Na vertikální prostupnost územně plánovací dokumentace, kdy se koncepce celku opírá o jemnost v detailu každodenního života, si musíme ještě počkat. Náznaky naděje naznačují rozšiřující se kanceláře městských architektů, kteří do procesu změn v území v samotném zadání zahrnují participaci i transdisciplinaritu napříč obory.  
    Před samotným hodnocením Oskarovy práce, považuji za rozumné před závorkou ponechat sociologické, ekonomické aspekty, které s jeho prací souvisejí a nutně vedou k trandisciplinaritě,
kde architekt ztrácí svou dosavadní pozici a stává se především partnerem při naplňování strategie,
která se může v průběhu realizace přizpůsobovat požadavkům v území. Potenciál “TIEŇOVÉ ARCHITEKTURY” je široký a je třeba, aby ho nehodnotili pouze architekti. Zahrnuje v sobě celou řadu již probádaných cest TEMPORARY URBANISMU. Otázky k obhajobě:

1. Jak se zpětně projevuje váš návrh v širším kontextu? Jak ovlivňuje váš návrh vaší mapu “Míry zájmů”? Jaký odhadujete časový harmonogram (etapizaci) v případě, že by vaše strategie byla realizovaná? Máte představu o profesním složení týmu, který by byl pro realizaci postupu, který překládáte, vhodný?

Výsledný počet bodů navržený oponentem: 95