Za hranice každodenní informatiky: Studentský tým Testing in Production slaví první úspěch

V pátek 10. července dopoledne to na letišti v Moravské Třebové pořádně vřelo. Nemohli za to však členové místního aeroklubu, ale studentské týmy se svými raketami. Konalo se tam totiž finále celostátní akce Czech Rocket Challenge 2026. Zástupce na akci měla i Fakulta informačních technologií VUT, a to nový studentský tým Testing in Production, který tvoří Petra Továrková, Jan Kostka, David Daniel Šlapal, David Alois Bureš a Štěpán Oram. Tým byl jedním z 18 (z celkově 70 přihlášených), které se dostaly až do samotného pátečního finále soutěže.

Czech Rocket Challenge 2026 je týmová soutěž určená pro středoškoláky a vysokoškolské studenty, kteří v ní navrhují, testují, staví a odpalují vlastní rakety. Nehodnotí se přitom pouze dosažená výška, která bývá zhruba kolem 500 až 600 metrů, ale i fakt, zda s raketou dokáží týmy přistát. Kritériem je i pokročilost a komplexnost řešení, vlastní report, realizovaný výzkum a podobně. Organizátorem soutěže je Czech Rocket Society – spolek sdružující studenty vysokých škol, které baví kosmonautika a rakety.

Naši prváci si vedli velmi dobře, už samotný úspěšný start rakety není samozřejmostí. „Raketa bezchybně odstartovala z rampy, úspěšně otevřela padák a bezpečně přistála, což je taky kritický moment celého běhu. Pomocí GPS modulu a lokalizace dronem se nám ji podařilo v krátkém čase vyhledat,“ popsala hlavní momenty vrcholu dvoudenní akce v Moravské Třebové Petra Továrková a dodala: „Výjimečným úspěchem pro náš tým pak bylo vítězství v kategorii za nejpřesnější výpočet a odhad apogea, tedy nejvyššího bodu letu.“

Webovou vizualizaci letu rakety si můžete prohlédnout zde.

Propojit odlišné světy

Samotné rakety o váze kolem jednoho kilogramu zaujmou každého na první pohled. Ta od týmu Testing in Production je navržena jako modulární, zhruba 90 cm dlouhá platforma, kterou lze snadno rozebrat a servisovat přímo v terénu. Jejím hlavním konstrukčním prvkem je ocelová závitová tyč procházející středem rakety, která spojuje jednotlivé části a přenáší zatížení při startu i otevření padáku. Vnější PVC trup slouží především jako aerodynamický kryt. Raketa využívá 3D tištěnou příď a zadní modul, mechanický záchranný systém s pružinou a padákem a palubní elektroniku, která pomocí senzorů vyhodnocuje průběh letu a odesílá data na pozemní stanici.

Za fyzickým objektem jsou samozřejmě desítky hodin méně viditelné práce v oblastech informačních technologií, embedded systémů a softwarového inženýrství. Následný krok od předvídatelného světa softwaru do drsného prostředí fyzické reality představuje pro tým Testing in Production možná největší výzvu. To potvrzuje i Jan Kostka: „V IT jsme zvyklí, že když kód nefunguje, vyhodí chybu, my ji přepíšeme a zkusíme to znovu. Fyzika vám ale druhou šanci nedá. Najednou jsme museli z ničeho vyřešit aerodynamický tvar a konstrukci rakety se správným těžištěm, aby letěla hladce a stabilně. Museli jsme vybrat dostatečně lehké materiály, které ale zároveň snesou obrovské síly, vibrace a přetížení při zážehu motoru. Spojit náš software s hardwarem tak, aby všechno v tomhle nekompromisním reálném světě spolehlivě fungovalo, pro nás byla obrovská a neskutečně cenná škola.“ Precizní propojení softwaru a mechanické konstrukce je klíčem k úspěchu – jeho součástí byla i implementace spolehlivého živého přenosu telemetrických dat do pozemní stanice a možnost vzdáleného řízení rakety během letu, včetně například mechanismu pro nouzové vypuštění padáku.

Součástí soutěžních projektů je i realizace dílčího výzkumu. Tým z FIT se zaměřil na softwarovou analýzu triboelektrického efektu (neboli statické elektřiny) vznikajícího za letu. Statická elektřina představuje v aerospace průmyslu reálné riziko. Může totiž poškodit palubní avioniku, produkuje elektromagnetické rušení, které vede až ke ztrátě spojení se základovou stanicí, a může i za degradaci povrchových materiálů. Experiment si klade za cíl změřit hodnotu triboelektrického napětí v jednotlivých fázích letu, ověřit odolnost elektrického obvodu vystaveného tomuto napětí a zmapovat, o jak velké riziko se jedná.

Začátky a další vize

Stavět a testovat rakety zrovna není řadový koníček. Jak se studentský tým z FIT k tématu dostal? „Vlastně velkou náhodou. Zakladatelkou týmu je Petra Továrková, která o možnosti stavby studentských raket poprvé zaslechla na odborné konferenci. Myšlenka ji okamžitě nadchla. Když jsme pak o Vánocích seděli u punče, nahodila to jako téma k diskusi a rovnou navrhla, jestli bychom do toho nešli s ní a nezaložili tým,“ vzpomínal na začátky projektu David Daniel Šlapal. Následně se přidali další členové s vlastním know-how. „I když studuji IT, hodně se zajímám o 3D tisk, konstrukci nebo design motorů. Když jsem se dozvěděl, že by tým potřeboval někoho, kdo by jim pomohl s návrhem rakety a s modely, hned jsem zareagoval,“ komentoval svůj start Štěpán Oram. Všechny členy motivuje možnost získat zkušenosti daleko za hranicemi každodenní informatiky a fakt, že mohou nejen navrhovat funkční kód, ale rovnou jej propojovat s kompletním hardwarovým návrhem a mechanickou konstrukcí, která pak doslova poletí k nebi.

Pracovat na podobném díle a současně u toho studovat informační technologie, navíc v prvním ročníku, není pro každého. Fakultní projekty mají samy o sobě neúprosné deadliny a práce na raketě k tomu přidává desítky hodin vývoje a testování. Často na úkor volných víkendů a klidných nocí. „Sledovat výsledky vlastní práce ožívat v realitě je naší největší motivací. V IT oborech člověk často vidí výstup jen v podobě textu nebo grafiky na obrazovce monitoru. Moment, kdy zapojíte desku, kterou jste sami navrhli, naprogramujete ji a na vlastní oči sledujete, jak raketa úspěšně odstartuje, komunikuje a vy z ní v reálném čase přijímáte telemetrii, je nepopsatelný,“ pojmenoval hlavní zdroj energie všech David Alois Bureš.

Letošní ročník soutěže Czech Rocket Challenge berou členové týmu Testing in Production jako odrazový můstek a zdroj cenného know-how. „Naším prvotním cílem bylo zjistit, zda je vůbec možné spojit dva natolik odlišné světy a naučit se díky tomu něco nového. V soutěži jsme si osvojili základy raketové vědy, otestovali naše systémy v praxi a prověřili týmovou spolupráci. Z dlouhodobého hlediska je ale naší vysněnou metou posunout vývoj směrem k mnohem větším a komplexnějším projektům. A co se týče raket, chtěli bychom se příští rok probojovat na některou z velkých mezinárodních soutěží,“ zvažovala Petra Továrková další kroky týmu, které budou popularizovat téma informatiky a softwarového inženýrství ve vesmírném průmyslu. Vesmír už dávno není jen o strojařině, software v něm hraje kritickou roli. „Tuto myšlenku chceme šířit mezi spolužáky v komunitě na FIT i mezi širokou veřejnost,“ uzavřela Petra
.

Zdroj: Fakulta informačních technologií

---

Publikováno	16.07.2026 08:18
Odkaz	https://www.vut.cz/vut/f19528/d348293