Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Vysoké učení technické v Brně tvoří kromě studujících a akademiků také technicko‑hospodářští zaměstnanci a zaměstnankyně, jejichž často neviditelná práce drží univerzitu v chodu. V zákulisí VUT je série rozhovorů, která představuje neakademické pracovnice, které svou kariéru spojily s brněnskou technikou. Lucie Schimmelová z Odboru auditu a kontroly se po letech v soudnictví vrátila k práci pro VUT, ke kterému má vřelý vztah. V rozhovoru popisuje, proč je pro její roli na univerzitě stejně důležitá lidskost jako pravidla.Lucie Schimmelová se po letech v soudnictví vrátila k práci pro VUT, ke kterému má vřelý vztah. | Autor: Václav Koníček
V mé roli se potkává právo, ekonomie a práce s lidmi. Dělám interní kontroly procesů, řeším stížnosti i podněty, jsem pověřenkyní pro GDPR a pověřenou osobou pro ochranu oznamovatelů. Stručně řečeno, hlídám, aby věci na univerzitě probíhaly zákonně, transparentně a spravedlivě a zároveň s lidským přístupem. Starám se o dodržování právních předpisů i o to, aby interní procesy dávaly smysl, byly srozumitelné a dlouhodobě udržitelné.
Samozřejmě potřebuji právní a ekonomický přehled, ale nejvíc toho stojí na soft skills. Umění naslouchat, zachovat nadhled, citlivě obhájit svůj názor a umět lidem nabídnout řešení místo strohého „nejde to“. Snažím se s lidmi spolupracovat, ne jim dělat překážky. Když vím, jak něco udělat, tak jim raději pomohu, než abych jim jen předala odpovědnost.
U interních kontrol jde hlavně o procesní dotazy a věci související s plánem auditů a kontrol. Ve stížnostech a whistleblowingu mě potom mohou kontaktovat současní i bývalí zaměstnanci, studenti i externí spolupracovníci, pokud mají pocit bezpráví nebo podezření na protiprávní jednání. Některé případy mohou směřovat spíše na kolegyně ze sociálního bezpečí, ale pokud se stížnost netýká těchto „měkkých“ témat, končí zpravidla u nás. Někdy se oblasti překrývají, takže mezi odděleními probíhá úzká spolupráce. A v GDPR jsem k dispozici komukoli, kdo pracuje s osobními údaji, nebo jehož osobní údaje zpracováváme my jako univerzita.
Lidé se někdy bojí podat stížnost nebo podnět. Ujišťuji je, že jejich identitu chráníme, a to nejen tam, kde to vyžaduje zákon. Anonymizujeme je i ve zprávách a v komunikaci. Důvěra je pro nás zásadní. A pokud by se někdy „náhodou“ zjistilo, kdo podnět podal, existují i právní nástroje, jak tyto osoby chránit. Chci, aby věděli, že se nemají bát přijít.
Důvěra je pro mě klíčová. Vnímám jako velmi pozitivní, že lidé v posledních letech přicházejí se svými příběhy a nebojí se upozornit na něco, co považují za nespravedlnost. Je to pro mě důkaz, že univerzita stížnosti nezametá pod koberec, ale opravdu je řeší. Každý, kdo se na nás obrátí, tím vlastně dává VUT důvěru, že jeho podnět poctivě prošetří. A právě tím se důvěra i buduje. Lidé si mezi sebou řeknou, že jsme je vyslechli, i když výsledek třeba nebyl vždy v jejich prospěch.
Interní audit a kontrola jsou především o prevenci. Nejsou o hledání chyb jednotlivců, ale o tom, aby celý systém fungoval lépe a bezpečněji. Pomáhají nám vidět, kde procesy nefungují, co je zastaralé nebo zbytečné. Je lepší, když na problém přijdeme sami, než aby se na nějaké pochybení přišlo až v rámci externí kontroly. Univerzita je obrovský organismus a procesů je tu nespočet. Bez kontrol by se rychle rozvolnily a časem by se to projevilo na fungování celé instituce. Takže se dá říct, že když je moje práce neviditelná, je to vlastně dobře.
Nejčastější mýtus je, že GDPR je jen zbytečná byrokracie. Já to ale vnímám jako ochranu našich vlastních informací. V digitální době je důležité vědět, kdo má jaká naše data, proč je zpracovává a jak jsou chráněná. Zajímavé je, že mladší generace je z mé zkušenosti často opatrnější než ta starší a víc se ptá, co o nich instituce zpracovávají.
Na VUT jsem shodou okolností začínala hned po střední jako technicko‑hospodářská pracovnice na Ústavu telekomunikací FEKT. U toho jsem v Bratislavě dálkově studovala práva a později odešla do justice, kde jsem byla na různých pozicích asi 15 let. Po mateřské jsem cítila, že chci nést větší osobní odpovědnost, a práce asistenta soudce mě už zároveň nenaplňovala. Když se na VUT otevřela pozice interního kontrolora, přihlásila jsem se. Postupně mi přibyly stížnosti, whistleblowing i GDPR. VUT je taková moje srdcovka, do které jsem se velmi ráda vrátila zpátky a mám radost, že se moje zkušenosti tak hezky propojily.
Jsem komunikativní člověk a práce s lidmi mě vždy bavila. Díky justici i současné práci mám větší nadhled a schopnost empaticky naslouchat. Absolvovala jsem také mediační kurz, ze kterého dodnes čerpám. Naučil mě naslouchat, ověřovat si porozumění a ujistit se, že skutečně chápu druhou stranu.
Nejvíc mě dobíjí běhání. Od jara do podzimu si beru sluchátka a jdu si vyčistit hlavu. Často mě u toho napadnou i věci, které by mě jinak nenapadly. A když jsem unavená, udělám pravý opak: sednu si s čajem, zachumlám se do deky a pustím si s dětmi pohádku. I čas s rodinou je pro mě velký relax a nabití energie.
Momentálně mě moje role naplňují úplně na maximum. Je toho někdy hodně, ale zároveň mě to rozvíjí a posouvá dál. Budoucnost nechávám otevřenou. Nebojím se nových výzev a když nějaká přijde, ráda ji přijmu. Nevymýšlím si dopředu konkrétní plán, věřím, že když na sobě člověk pracuje, ta správná cesta si ho najde sama.
Na našem oddělení je naopak více žen a jeden vedoucí – Pavel Rohlena – který s námi jedná korektně, férově a lidsky. Vytváří prostředí, ve kterém se dobře pracuje, a já to velmi oceňuji. To samé platí i pro jednání s muži napříč univerzitou. Je to pro mě důkaz, že týmová spolupráce a atmosféra na VUT fungují. Muži navíc bývají v komunikaci přímočařejší, a to mi osobně vyhovuje. Celkově se mi tady jako ženě pracuje velmi dobře – když to porovnám s justicí, je to tu paradoxně o mnoho lepší.
Nebát se. Pracovat na sobě, učit se a nevzdávat se, ani když je cesta složitější. Každá zkušenost nás posune dál. Technická univerzita není prostředí, kterého by se měly ženy obávat. „Mačo“ jednání se může objevit kdekoliv – když se mi něco nelíbí, je dobré se ozvat, otevřená komunikace je základ. Důležité je jít do toho s odvahou, být autentická a věřit si.
Související články: