Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Na Vysokém učení technickém v Brně vznikly nové fotbalové a futsalové reprezentace. Pod vedením trenéra Dominika Bokůvky se studenti napříč fakultami aktuálně připravují na kvalifikaci do univerzitních lig, sehrávají se a sdílejí zkušenosti z různých sportovních prostředí. Kromě postupu je cílem za pomocí přátelských utkání na VUT znovu probudit fotbalového a futsalového ducha a časem obnovit také Fotbalový souboj univerzit. Na Vysokém učení technickém v Brně vznikly nové fotbalové a futsalové reprezentace. | Autor: Václav Koníček
Zatímco hokej, volejbal nebo basketbal na VUT zažívají období úspěchů a zájmu studentské komunity, fotbal a futsal jako by v posledních letech podřimovaly. Poslední velkou fotbalovou akcí byl v roce 2016 Fotbalový souboj univerzit, ve kterém papírově slabší VUT na Sbrské před zraky čtyř tisícovek diváků porazilo MUNI 2:1. Trofej z napínavého zápasu, který pískalo tehdejší eso FC Zbrojovky Brno Petr Švancara, stále stojí na čestném místě v Centru sportovních aktivit VUT (CESA), kopačky reprezentace techniků ale od té doby zůstaly viset na hřebíku. Změnit to chce nový trenér fotbalu a futsalu VUT Dominik Bokůvka, který Pod Palackého vrchem začal v září trénovat se svými výběry.
Dominik na VUT přišel z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity (FSpS), kde se fotbalu dlouhodobě věnoval. „Na VUT nebyl člověk, který by se na fotbal a futsal vyloženě zaměřoval a měl zkušenosti z těchto univerzitních soutěží, což se s mým příchodem změnilo,“ říká. Založit reprezentační týmy mu přišlo přirozené – CESA podle něj vnímá sport na VUT jako službu studujícím, obzvlášť když je o něj skutečný zájem. „Nedávno jsem se studentů, kteří chodí na fotbal, ptal, jestli chtějí poslední dva týdny v semestru hodiny zrušit, když už venku mrzne. Řekli, že chtějí chodit dál. A to je přesně to, co nás těší – když studenti sportovat chtějí,“ popisuje s nadšením.
Týmy začal zakládat těsně před začátkem zimního semestru a během pár dní se na výzvu přihlásilo více než 170 zájemců. Na první tréninky pozval 80 studentů, ze kterých si nakonec vybral 38 fotbalistů a 29 futsalistů. „Z těchto počtů teď pravidelně chodí na futsal dvacet až pětadvacet hráčů a na fotbal kolem třiceti, což je na univerzitu výborné,“ pochvaluje si Dominik. V týmech má navíc kromě Čechů a Slováků také několik zahraničních studentů, kteří jsou ve skupinách zajímavým zpestřením. „Ve futsalu mám například Itala a ve fotbale dva brankáře z Německa a Španělska.“CESA vnímá sport na VUT jako službu studujícím, obzvlášť když je o něj skutečný zájem. | Autor: Brandon Davis
Týmy se jednou týdně scházejí v areálu Pod Palackého vrchem a tréninky jsou především o sehrávání se a stmelování hráčů. „Lehce se dotýkáme taktiky, ale v této rané fázi jsou setkání majoritně o hře, protože v té je všechno, od zpracování a vedení míče přes střelbu až po komunikaci a týmovou spolupráci,“ vysvětluje Dominik s tím, že důležité je, aby se hráči mezi sebou poznali. „Aby například Michal věděl, že támhle Patrik je spíš pravák a pohybuje se tímto směrem, a že někdo spíš stojí a vymýšlí hru, zatímco jiný je silný v souboji jeden na jednoho a půjde do kličky, zatímco další kličku v životě neudělá.“
Komunikace a týmová spolupráce jsou klíčové pro fotbal i futsal. Ačkoli ale oba sporty vycházejí ze stejného základu, jsou mezi nimi zásadní rozdíly. Fotbal se hraje venku na velkém travnatém hřišti v jedenácti hráčích, zatímco futsal probíhá v hale na menším prostoru pět proti pěti. „Je tam také jiný míč, což ne každý ví,“ upozorňuje Dominik. Sporty se podle něj liší i rytmem, rychlostí a způsobem, jakým hráče nutí přemýšlet. Zhruba čtvrtina všech jeho studentů působí zároveň ve fotbalovém i futsalovém týmu, přičemž většina má přeci jen k jednomu z těch sportů blíž, takže rozdíly v návycích se ukážou hned. „Přebírání hráčů, osobní obrana, rozehrávka, pohyb po hřišti – futsalisté a fotbalisté to dělají úplně jinak. Když se mi třeba ve futsalovém týmu potkají oba typy hráčů, je to na souhře hned znát,“ doplňuje.
Mezi hráče působící v obou týmech, patří také útočník Patrik Mareček z Fakulty podnikatelské a záložník Samuel Durec z Fakulty informačních technologií, kteří se zapojili do focení propagačních fotografií. Patrik studuje manažerskou informatiku, která se mu zalíbila díky kombinaci ekonomiky a IT, přičemž po škole by si rád našel v oboru práci na severu Evropy. Zkušenosti má z obou sportů – futsal především z amatérských turnajů s kamarády, kde hraje za The Pigs. Je podle něj rychlejší a kontaktnější, s větším množstvím gólů. „Bohužel ale není tak rozšířený jako fotbal, hlavně kvůli podmínkám. Fotbalové hřiště má každá dědina, ale halu nenajdete všude,“ říká Patrik.
Samuel studuje informatiku, která ho lákala už na střední škole, a rád by se stal softwarovým programátorem. I on má zkušenosti z obou sportů – ve fotbale doma na Slovensku nastupoval v druhé dorostenecké lize Spartaku Myjava, kde si vyzkoušel i několik tréninků s hlavním týmem, než se přesunul na hostování do nedaleké vesnice. Futsal hrával už i na VUT a letos se rozhodl obléct červeno-modrý dres univerzity právě i za fotbal.Na první tréninky Dominik pozval 80 studentů, ze kterých si nakonec vybral 38 fotbalistů a 29 futsalistů. | Autor: Václav Koníček
Sám Dominik má základ především ve fotbale, kterému se věnuje od šesti let. Po nástupu na vysokou školu se jeho cesta logicky stočila ke studiu Trenérství se zaměřením na fotbal a začal působit i mimo univerzitní prostředí, aktuálně v B týmu 1. SK Prostějov, který hraje v Krajském přeboru mužů Olomouckého kraje pátou ligu. Na pozici obránce nebo záložníka zde působí jako hrající trenér. „V univerzitním týmu mám dokonce několik hráčů, kteří proti mně na klubové úrovni nastupují,“ poukazuje s úsměvem.
Pro práci na VUT se Dominik rozhodl i díky pozitivní zkušenosti z pohovorů. „Velice se mi líbil přístup CESA, jejich jednání a to, jak mě lidsky vnímali jako člověka a zároveň odborně vzdělaného jedince,“ popisuje. Dalším velkým plusem pro něj jsou sportovní podmínky. „Na MUNI jsme nemohli hrát ve vlastních prostorách, kdežto na VUT je vše dostupné přímo na univerzitě. Těším se, že domácí zápasy budu moct řešit mnohem jednodušeji a nezávisle na pronájmu cizích hřišť,“ pochvaluje si Dominik.
Na práci se studenty Dominika nejvíc baví právě jejich potenciál a energie. „Jejich rozdílné osobnosti, otevřenost a důvěra v to, že mohu předat něco, co jim pomůže v rozvoji, mě opravdu motivují,“ říká. Jako kouč si zakládá nejen na kvalitním tréninku, ale i na týmové kultuře a volnosti hráčů. „Určitě chci, aby náš tým reprezentoval univerzitu nejen hrou, ale i chováním. Zároveň je pro mě důležitá dobrá parta a přesah kamarádství i mimo hřiště. Co se týče fotbalu, líbí se mi aktivní styl,“ doplňuje.
Klíčové jsou pro něj také svoboda a samostatnost. „V některých tréninkových cvičeních nediktuji každý krok, nechávám hráče, ať situace vyřeší sami – a to jak herně, tak i co se týče pohybu a pozic. Jsou to vysokoškoláci, takže jim nechávám prostor, aby sami objevovali správná řešení.“Na práci se studenty Dominika nejvíc baví jejich potenciál a energie. | Autor: Václav Koníček
K praktickému koučování přidává také zkušenosti z akademického výzkumu. Doktorát z FSpS, ve kterém se věnoval problematice vztahu silových a rychlostních schopností u fotbalistů, využívá při práci s hráči. „Kdybych nevyužíval, byl bych hloupý. Poznatky z výzkumu se propisují do kondičního i specifického fotbalového tréninku, psychologických a pedagogických přístupů. Jde o to vybrat si to, co mně osobně dává smysl, a aplikovat to na hřišti,“ vysvětluje Dominik. Výzkumu se plánuje věnovat i na VUT, kde se zároveň bude podílet na výuce programu Sportovní technologie.
Kromě práce s univerzitními týmy sleduje stejně jako jeho studenti profesionální fotbal. Zatímco Samuel od malička podporuje klub Borussia Dortmund a rád kouká na Messiho nebo Neymara a Patrik fandí Liverpoolu a sympatičtí jsou mu například Florian Wirtz nebo Kevin de Bruyne, Dominik sází na aktuálního favorita Premier League. „Od dob Henryho fandím Arsenalu. Byly to těžké časy, ale teď to vypadá velmi dobře,“ raduje se.Fotbalisté VUT Pod Palackého vrchem trénují vždy v pondělí od 16:00 do 17:30. | Autor: Tereza Walsbergerová
Jasným cílem pro Dominika je dostat se do fotbalové i futsalové univerzitní ligy. Ty byly založeny v roce 2021 a jejich cílem je umožnit studentům pravidelně sportovat, reprezentovat svou univerzitu a budovat týmovou komunitu. Soutěže probíhají formou jarní skupinové části a podzimního play‑off a každoročně se jich účastní desítky týmů. Liga je v obou sportech vyrovnaná a favorité se nedají jednoznačně určit dopředu i kvůli tomu, že se univerzitní týmy díky přirozené fluktuaci studentů velmi rychle proměňují.
Brněnská technika má podle Dominika šanci se do lig dostat – úroveň hráčů je v obou týmech vysoká. „Velmi příjemně mě to překvapilo. Nechtěl jsem mít přehnaná očekávání, aby nepřišlo zklamání nebo pochybnosti, jestli se vůbec o ligu pokoušet. Teď jsem ale přesvědčený, že pokud postoupíme, rozhodně se neztratíme.“ Soutěže jsou ale momentálně plné a nové týmy se do ní mohou dostat pouze soubojem s posledním týmem v tabulce, případně s dalšími zájemci. „Musíme se prokousat kvalifikací,“ zdůrazňuje Dominik. “Ještě teď v prosinci bychom měli kvalifikační utkání odehrát ve fotbale s Anglo-American University v Praze. Co se týče futsalu, tam situace ještě není jasná, ale kvalifikační zápasy se nejspíš uskuteční až po Novém roce.“
Kromě hlavní soutěže s týmy plánuje i další zápasy, včetně přátelských utkání s místními univerzitami – futsalový tým VUT na začátku prosince vyzve v rámci utužení vztahů k přátelskému souboji Univerzitu obrany. Dominik také doufá, že se za svého působení na VUT dočká obnovení Fotbalového souboje univerzit, kde by síly nových svěřenců mohl poměřit se svou alma mater.Futsalový tým VUT se schází v sále na CESA vždy ve středu od 20:00 do 21:30. | Autor: Václav Koníček
Sportovní reprezentace univerzity a sport obecně podle Dominika zásadně obohacuje studentský život. „Na univerzitách mohou vznikat dlouholetá přátelství a sport v tom podle mě hraje velkou roli. Osobně mám z FSpS kamarády na život – i ze studií, nejen z fotbalu. Ale to kamarádství nevzniklo v učebně, to bylo buď v tělocvičně, nebo když jsme spolu chodili po večerech trénovat gymnastiku, nebo když jsme spolu byli na kurzech a podobně.“ Na své si ale podle něj přijdou i nesportovní studenti, kteří mohou týmy podporovat na zápasech a posílit tak univerzitního ducha. „Hráči budou rádi, že mají spolužáky v publiku, a naopak,“ říká.
Rád by, aby jeho týmy na univerzitní půdě časem přilákaly podobné množství fanoušků, jako to dnes dokáže hokejový tým VUT. Fotbal a futsal podle něj oproti hokeji nabízejí něco trochu jiného. „Je to víc osobní. Vidíte hráčům do tváře, takže ty emoce jsou okamžitě čitelné. A prostředí se konkrétně u fotbalu pořád mění – jednou je třicet stupňů, podruhé prší nebo je pět stupňů, takže hra je pokaždé trochu jiná a pro diváky to může být zajímavější. A v obou sportech se používají především dolní končetiny, což je unikátní. Co jiného kromě chůze umíte dělat nohama?“ uzavírá s úsměvem.