Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Dvaadvacátého dubna? Den Země, samozřejmě. Kořeny mezinárodní iniciativy zaměřené na ochranu životního prostředí a zvýšení povědomí o vztahu člověka k přírodě sahají až do roku 1970. My na Fakultě informačních technologií můžeme s hrdostí konstatovat, že pracujeme, studujeme a spoustu času trávíme v místě, které díky svým technickým a technologickým řešením propojuje areál historického kláštera s vizí moderního a ekologicky odpovědného kampusu. Výsledkem je unikátní ekosystém, v němž technologie pomáhají šetřit zdroje a zvyšovat odolnost fakulty vůči klimatickým změnám.
Požádali jsme toho nejpovolanějšího, manažera správy energií a TZB Lukáše Duránika, o pohled praktika a koordinátora na projekt „udržitelné fakulty“. K tématu má rozhodně co říct, vždyť na fakultě působí od jejích počátků v roce 2002. „Z pohledu managementu provozu budov nejde jen o ekologii, ale i o ekonomickou udržitelnost. Snížení nákladů na energie a efektivní správa jsou investice, které se fakultě vrací v dlouhodobém horizontu. Našim cílem je, aby Fakulta informačních technologií nebyla jen lídrem ve vzdělávání v oblasti IT, ale i inspirací v tom, jak se moderní instituce může starat o své okolí a zdroje,“ shrnuje na úvod svůj pohled na principy udržitelnosti správy areálu.
Proměna IT fakulty v udržitelnou realitu stojí v případě FITu na čtyřech pilířích. Všechny mají svůj počátek už v prvním desetiletí 21. století, kdy došlo k významné rekonstrukci a dostavbě fakultního kampusu. Prioritním a nejobsáhlejším pilířem je hospodaření s energií – od té sluneční po teplo vznikající provozem serverů. Bavíme se o prostředí, kde běží špičkový výzkum a výkonné počítačové systémy čtyřiadvacet hodin denně; efektivní energetika je pak prioritou číslo jedna. Budovy fakulty pracují od roku 2008 s fotovoltaikou. V posledních měsících byla instalována velká skupina moderních fotovoltaických panelů na budovách M, N a O. Lukáš Duránik upozorňuje, že šlo – vzhledem k rovným střechám těchto objektů, které nebyly v době vzniku koncipovány na zatížení budoucí fotovoltaikou, a vzhledem k nutnosti omezit montážní kotvení do nich (a následné možné zatékání) – o technickou výzvu. Fakulta aktuálně využívá režim přímé spotřeby bez bateriového úložiště a přebytků. Část spotřeby elektrické energie v kampusu tak okamžitě pokrývá energie sluneční, čímž se snižuje uhlíková stopa i závislost na externích zdrojích.
Samozřejmostí jsou efektivní kotelny: Moderní kondenzační kotle zajišťují, že i tradiční vytápění probíhá s maximální účinností a minimálními emisemi. Doplňuje jej chytré řešení rekuperace. Odpadní teplo, které vyprodukují servery a provoz dalších technologií, není bez užitku „vyfukováno“ ven, ale přes rekuperační jednotku se z něj odebírá část zbytkového tepla a venkovní vzduch se touto jednotkou přihřeje. „Dlouho jsme se učili, jak vyladit nastavení technologií v závislosti na charakteru provozu, počtu studentů, zaměstnanců, časovém harmonogramu akcí a také na proměnlivých venkovních podmínkách. Dneska už je to samozřejmost a jsme schopni v řadě místností udržet potřebný teplotní standard,“ doplňuje Duránik a připomíná, že řízeno je například i předchlazování poslucháren v letním období nočním vzduchem bez nutnosti chlazení klimatizacemi.
Druhým pilířem udržitelného provozu Fakulty informačních technologií je hospodaření s vodou. Doslova zde platí, že každá kapka se počítá. V areálu užitkovou vodu spotřebováváme tam, kde je té pitné škoda – typicky tedy pro závlahu rozsáhlé zeleně v areálu nebo splachování velkokapacitních toalet. Celková plocha areálu fakulty je přibližně 18,4 tisíc m2; zelené plochy pak představují necelých 6 tisíc m2, a to bez započtení zelených ploch na střechách objektů (viz dále). Mluvíme tedy bez nadsázky o „zeleném areálu“. „Tím, že navazujeme na parkovou úpravu a přímo přecházíme do parku, se musíme o zelené plochy intenzivně starat, včetně kultivace a nové výsadby. K závlaze používáme užitkovou vodu a jsme schopni udržet plochy zelené i v letním období,“ komentuje stav Duránik. Uprostřed městské zástavby brněnské čtvrti Královo Pole tak existují plochy sloužící jako útočiště pro hmyz (včetně např. roháčů obecných) a drobnou faunu. U „managementu vody“ jde však taky o spoustu chytrých detailů, zahrnujících hromadnou instalaci perlátorů a dvojčinného splachování v celém areálu. Ty jsou sice nenápadné, v dnešních podmínkách mnohdy samozřejmé, ale v celkovém objemu počtu uživatelů areálu generují nezanedbatelné úspory. Vždyť na FITu máme na 2 700 studentů a přes 300 akademických a dalších zaměstnanců…
Zajímavostí, které si možná mnohý návštěvník fakulty hned nevšimne, a současně třetím pilířem udržitelného chodu FITu jsou zelené střechy na posluchárenských komplexech E, D a nejnověji na části střechy objektu Q. Celkově pokrývají plochu zhruba 1,7 tisíce m2, vrstva zeminy na našich střechách má tloušťku typicky mezi 10 a 20 cm. Suchomilná extenzivní zeleň „funguje“ jako živá izolace a současně je i charakteristickým znakem moderní architektury. Vegetace byla zvolena tak, aby přežila náročné povětrnostní a klimatické podmínky, kdy jsou rostliny často vystaveny slunečnímu záření, větrům, dešti, mrazům i extrémnímu suchu. Proto se spoléháme na druhy, které toto hodně vydrží a jsou nenáročné na údržbu a množství vody. Jmenovitě jde např. o skalníky, rozchodníky a suchomilné trvalky. Rostliny fungují jako přirozený filtr a tepelný štít, navíc nevyžadují zásadní údržbu nebo dosadbu. V létě ochlazují budovu, čímž snižují náklady na klimatizaci, a v zimě zlepšují tepelnou izolaci.
Nebyli bychom na vysokoškolské instituci věnující se nejmodernějším technologiím, kdybychom nevyužívali koncept smart campusu. Ten je pomyslným čtvrtým, posledním pilířem udržitelnosti fakulty. Ani v technické správě prostě nezapřeme své „DNA“. Masivní systém měření a regulace nejrůznějších součástí provozu (založený na řešení firmy Honeywell) byl instalován už v době dokončení přestavby areálu – tehdy představoval jednu z největších podobných instalací ve střední a východní Evropě. „Ale i dnes jde o poměrně složitý systém. Naše fakulta byla s podobně masivním nastavením systému v rámci VUT průkopníkem. Navíc stále stojíme trochu bokem, máme i vlastní BMS server.“ Systém řízení kampusu zahrnuje zabezpečení, přístupový a kamerový systém a také řízení všech zdrojů, jako jsou vzduchotechnika, zdroje tepla a chladu, řízení teploty v místnostech apod. Například v ubytovacích prostorech jsou instalovány okenní klapky ovládané čidly kvality vzduchu (CO2). V rámci tohoto hybridního větrání tedy budova sama pozná, kdy je potřeba vyvětrat a spustí ventilaci. Na sociálních zařízeních a v chodbách jsou umístěna pohybová čidla, která už jsou dnes obecně standardem eliminujícím zbytečné svícení. Paralelně platí, že venkovní osvětlení je spínáno soumrakovými čidly. Samozřejmostí, která ale na FITu funguje taky už delší dobu (od roku 2021), je elektromobilita: Fakulta disponuje vlastním elektromobilem, který využívá pro provozní potřeby, čímž podporuje čistou mobilitu.
Mnohé z výše uvedených prvků dnes budí dojem standardu. Nesmíme ale zapomenout, že k jejich instalaci došlo v řadě případů již před 20 lety, kdy probíhala rekonstrukce a dostavba areálu (konkrétně šlo o delší období let 2001–2013; poslední novostavbou byl objekt Q – Výzkumné centrum informačních technologií). Například výše uvedený systém měření a regulace byl v budovách L, M, N a O instalován před dvěma desetiletími a čeká ho nevyhnutelná modernizace – spousta dodavatelů tehdejších zařízení dnes už ale neexistuje. Do budoucna tak vyvstávají otázky kompatibility nových instalací s těmi starými, jejich finanční náročnosti nebo problém nutné výměny rozvodů.
A další výzvy blízké budoucnosti? Lukáš Duránik zmiňuje plánovanou dostavbu jižních klauzur. „Vše je aktuálně ve fázi projektové dokumentace. V plánu je posunout se technologicky zase o kus dál. Na místě bychom chtěli nasadit zemní vrty, tepelná čerpadla, zařízení pro retenci vody. Byla by to poslední pověstná třešinka výstavby areálu.“ Mělo by jít o projekt zasazený do historické zástavby bývalého kláštera a doplňující chybějící někdejší objekt –v daném místě totiž kdysi klauzury tvořily uzavřený dvůr, jehož půdorys je dnes naznačen pochozím roštem.
Na závěr musí padnout otázka po nejoblíbenějším místě v areálu FITu: „Asi to nádvoří mezi budovami A a C, před nímž teď stojíme. Ale celkově jsem na areál hrdý. Když jsem navštívil univerzity v Norsku, Rakousku nebo Španělsku, přijížděl jsem opakovaně s pocitem, že se nemáme za co stydět,“ uzavírá svůj výklad Lukáš Duránik. Planeta není nevyčerpatelným zdrojem a každý člověk má svůj díl zodpovědnosti za její ochranu, za udržitelný způsob života. Naše svědomí o něco uklidní fakt, že pracujeme a studujeme na místě, kde udržitelnost není jen teoretickým heslem.
Odpovědnost: Bc. Tereza Kučerová