Všechno začalo kopií lebky neandrtálce z La Chapelle, v ateliéru na Fakultě výtvarných umění VUT. „S kolegy jsme se bavili o tom, že existují metody, jak jen z kosterních pozůstatků odhadnout vzhled člověka. Mě zajímalo, nakolik to může být přesné. Tak jsem lebku vzal a bez odborných antropologických znalostí namodeloval svaly a zkusmo vytvořil podobu,” popisuje. Jelikož chtěl vědět, na kolik se trefil, oslovil brněnský Anthropos a zaslal jim ukázky své práce. „Poprosil jsem je, jestli by mi k tomu něco neřekli. Případně, zda by mi mohli doporučit nějakou literaturu, která se tématem zabývá a ze které bych mohl vycházet,” dodává sochař Ondřej Bílek.

Nejen, že se z Anthroposu ozvali, ale rovnou Bílka propojili s antropoložkou Evou Vaníčkovou, která se právě anatomií zabývá. „Měla na toto téma diplomovou práci a absolvovala také stáž v Rusku, odkud pochází jedna z metod antropologické rekonstrukce tváře,” říká Ondřej Bílek. Slovo dalo slovo a Bílek s Vaníčkovou se rozhodli zkusit spolupráci antropoložky s umělcem. „První rekonstrukce byla Princezna z Býčí skály. Na ní mi Eva vysvětlovala principy, podle kterých jednotlivé metody fungují. Eva používá kombinovanou, která spočívá v měření tloušťky měkkých tkání v určitých bodech na lebce. Tkáně se následně v dané tloušťce nanáší na lebku pomocí modelovací hmoty,” přibližuje sochař. Kromě toho Eva Vaníčková dopočítává i základní tvar nosu a velikost uší.

Barvu očí, vlasů či kůže Ondřej Bílek také zná. „Pokud se najde nějaký genetický materiál, tak se většinou dělá rozbor. Kromě barvy vlasů, očí a kůže jsou navíc dnes odborníci schopní částečně zjistit i původ. Když jsme rekonstruovali Římana z Pasohlávek, nejen, že jsme věděli, jakou měl barvu očí a vlasů a jak měl zabarvenou kůži, ale i odkud asi pocházel. Ukázalo se, že byl někde z oblasti dnešní Makedonie,” vysvětluje Bílek.

Existují procentuální odhady, které vyjadřují přesnost dané metody, avšak jejich spolehlivost je sporná. „Základní tvar hlavy umíme vystihnout celkem přesně. Ale faktem je, že i hluboká vráska z nás může udělat jiného člověka. Spousta věcí se dohledat nedá. Například nevíme, zda byl daný člověk tlustý. To se na lebce neprojeví,” podotýká.

Přiznává ale, že by ho velmi zajímalo, nakolik se opravdu s podobou našich předků trefil. „Dokonce jsme s kamarádem domluvení, že mi dá CT lebky svého známého, ale neřekne mi, o koho se jedná. Já ho zkusím vymodelovat a podíváme se, jak moc jsem se trefil. Což je ostatně postup, který se čas od času dělá, aby se metoda ověřila,” upozorňuje Bílek. Důležitý je i kontext nálezů. „Na jakém místě byl daný člověk pohřbený, co hrob obsahoval, jak byl pohřbený. To nám hodně řekne o sociálním postavení jedince, což se může promítnout  například do oděvu,” dodává s tím, že s každým novým projektem se snaží nastudovat co nejvíc o dané době a zvyklostech.

Potkat naše předky z Dolních Věstonic nebo například Šamana z Francouzské ulice, zřejmě bychom je od našich současníků nerozeznali. „Co se týče anatomie, nejsou tam zásadnější rozdíly. Na ulici by tak pravděpodobně byli k nerozeznání. Tedy alespoň homo sapiens. Jediné, čím se první lidé osídlující naše území lišili, byla barva kůže. Je pravděpodobní, že ji měli mnohem tmavší než my,” upozorňuje Bílek.

Sochař přiznává, že na vlastní tvorbu mu už pro práci na antropologických rekonstrukcích moc prostoru nezbývá. Jedním dechem ale dodává, že mu to nevadí. „Rekonstrukce mě naplňují a jsou časově náročné. Vytvořit hlavu zabere okolo půl roku, zrekonstruovat celou postavu trvá i rok. Proto je dobé mít rozpracovaných více projektů naráz. Autor si pak může i chvíli od něčeho odpočinout a získat potřebný odstup,” říká. V současné době pracuji na rekonstrukcích, které budou součástí výstavy obrazů Zdeňka Buriana. „Příští rok bude mít v Anthroposu výstavu, která má ukázat, kam se posunul od dob jeho tvorby pohled na naše předky. Krom mnoha zajímavých exponátů doplňujících obrazy Zdeňka Buriana bude součástí výstavy také rekonstrukce figury homo floresiensis, což je blízký příbuzný současného člověka, nebo rekonstrukce jeskynního medvěda z Moravského krasu,” přiblížil na závěr sochař Ondřej Bílek.

(zeh)