Helena Hermanová je původní profesí architektka. „Během revoluce jsem ale byla na mateřské, a když jsem měla nastoupit do práce, tak už moc nebylo kam,“ uvedla. Začala se proto věnovat typografii a grafickému designu. Po letech v tomto oboru ale přišla únava a vyhoření. „Dostala jsem se do bodu, kdy už jsem to nechtěla ani vidět. Dala jsem si proto čas na odpočinek a začala přemýšlet, co budu dělat dál. Po takové době už se člověk k architektuře vrátit nemůže. Vzpomněla jsem si ale, že jsem na mateřské připravovala jednu slečnu na architekturu. Neuměla absolutně kreslit, takže jsme se k pokročilejším věcem musely propracovat od bodu, čáry a základů stínování. Díky ní jsem v podstatě vymyslela osnovu kurzu kreslení. A protože je kreslení jedna z mých celoživotních náplní, napadlo mě pořádat kurzy pro veřejnost,“ popsala začátky Ateliéru pro kočku Helena Hermanová.

Během let vystřídala několik míst. Nakonec ale našla útočiště na Fakultě stavební VUT, jejíž prostory se v odpoledních a večerních hodinách proměňují na ateliéry umělců od dvanácti do osmdesáti let. „Nejmladšímu účastníkovi je třináct a nejstaršímu osmdesát jedna let. Vloni začala chodit i moje maminka, které je 87 let,“ dodala Hermanová. Hlásí se podle ní všichni od středoškoláků, kteří se připravují na studium architektury, přes maminky na mateřské a lidi hledající smysluplný koníček, po seniory, kteří si plní celoživotní sen. S některými kurzisty se potkává pravidelně už sedm let. „Chtěla bych, aby to bylo koncipováno jako škola. Lidé začnou a postupně se všechno učí. Problém je, že dnes se málokdo chce uvázat na celý rok. Navíc nejsou lidé často schopni chodit pravidelně každý týden. Větší zájem je proto o krátkodobé kurzy,“ podotkla Hermanová.

Kromě úvodu do kreslení nabízí například i kresbu pastelkami, občasné kurzy krasopisu a typografie či anglický kurz kreslení a připravuje kurz akvarelu. „Původně jsem chtěla jen kresbu – tužka, uhel, rudka, perokresba. Ale účastníci kurzů mě dotlačili k barvě. Chtěli pracovat s barvou a já pořád přemýšlela, co s tím. Nakonec jsem přes prázdniny vyvinula kurz kreslení pastelkami, který má obrovský úspěch. V té době ho v podstatě nikdo jiný nenabízel. Dnes už je nabízí plno uměleckých škol, protože je lidé mají opravdu rádi,“ dodala Hermanová s tím, že následně začala využívat i akvarelové pastelky. „No a od těch už je to jen krok k akvarelu,“ popsala cestu k připravovanému kurzu akvarelu Hermanová.

Po osmi letech výuky tvrdí, že kreslit se může naučit opravdu každý. „Každý samozřejmě dojde do jiné úrovně. Nicméně kreslit velmi slušně může každý. Jde ale o to chodit delší dobu a věnovat tomu čas. Teď jsou velkým hitem kreslení podle hemisfér a za sobotu Picassem snadno a rychle. Takhle to ale opravdu nefunguje,“ upozornila Helena Hermanová. Podle ní je totiž důležitější, aby se studenti naučili správně dívat.

Výtvory absolventů si pak každoročně mohou prohlédnout jejich rodiny a přátelé během vernisáže, kterou Helena Hermanová spojila s charitativní dražbou. „Nemám ráda smutné vernisáže s pár lidmi a slanými tyčinkami. Děláme proto větší akci s bohatým programem. Vždycky napečeme a navaříme spoustu jídla a je to pro všechny velká zábava. Před pár lety mě napadlo spojit to i s dražbou. Výtěžky už šly na SOS dětskou vesničku v Brně a na Ligu vozíčkářů. Je sice šílená práce to všechno nachystat a dát dohromady, ale když to pak proběhne a vidím ty nadšené lidi, kteří mi říkají, že už se těší na příští rok, tak nezbývá než to udělat zase,“ uzavřela se smíchem Helena Hermanová.

(zep)