Chtěli bychom mít databází zahrnující – když budu optimista – všechny známé značené cihly, které se vyskytují na území České republiky. Je to ale strašně ambiciózní záležitost.

Cihly se na našem území značily, byť spíše výjimečně, ale největší rozmach nastal zejména v 18. a 19. století. Víme, že od roku 1836 měli výrobci v Čechách povinnost značit každou cihlu, ale úřady už neřešily, jaké má být provedení, a co je ještě více s podivem, nebyla žádná evidence značek. Bylo zcela na libovůli výrobců, jak to pojmou.

Někteří začali do forem rýt či umisťovat kovové značky v podobě reliéfů a iniciál. Jiní to pochopili jako ideální možnost reklamy, takže máme krásně graficky vyvedené komplikované erby a nápisy s celým jménem, adresou nebo odkazem na patent. No a další si to co nejvíc zjednodušili, takže tam dali jedno písmeno nebo číslo.

Daří se vám vaši databázi plnit?
V dnešní době je velmi obtížné dohledávat původ cihel, tím spíš, že na území České republiky byly stovky, ne-li tisíce cihelen. Jen v Brně jsme zjistili polohu stovky historických cihelen. Začínáme proto sbírkami oficiálních institucí, jako jsou třeba muzea. Chceme zmapovat sbírkové fondy, umístit je na stránky a dát příklad i soukromým sběratelům, jak by to mělo vypadat.

Je vašim cílem mít největší – byť třeba digitální – sbírku?

Chceme mít co nejvíc kompletní informace, a hlavně aby byly věrohodné. Přístupy ke sběratelství jsou ale různé. Plno soukromých nadšenců má za cíl mít co nejvíce různých značek. Často vytváří vlastní databáze, ale nám tam chybí důležité údaje, což je škoda. Nejsme jejich konkurence, rádi bychom spolupracovali. Výhodou lokálních sběratelů je navíc silné provázání s regionem.

Zpočátku nám nedošlo, že by to mohlo být i místo pro badatele. V databázi budou tisíce cihel, tvarovek, ale také odkaz na depozitář, kde je cihla umístěná a její sbírkové číslo. Každý si může v databázi jednoduše cihly filtrovat a hned uvidí, kde může pokračovat v bádání.

Spolupracujeme s Centrem stavebního dědictví Národního technického muzea, které sídlí v klášteře v Plasech. Povedlo se nám pro muzeum zachránit sbírku patrně největšího moravského sběratele cihel, který už nebyl schopný se o ni starat. Byla to velká sbírka nejen cihel, ale také archivních materiálů. Když jsme ji přebírali, objevili jsme zajímavé kousky z 18. století, o kterých jsme netušili. Byly tam nádherné kaligraficky vyvedené nápisy a letopočty. V Plasech šly některé kusy rovnou do expozice.

Dělali jsme například průzkum ve Velkém Meziříčí, kde na konci 19. století postavili synagogu ve stylu novogotiky jako je Červený kostel v Brně. To znamená přiznané červené režné zdivo, ale oni měli některé cihly černěné a tím vytvářeli mozaiky a ornamenty. Zajímalo nás, jak to tehdy dělali, a zjistili jsme, že některé cihly namočili do asfalto-dehtové emulze, nechali je oschnout a použili ke zdění.

Obrací se na nás také instituce, když provádí stavebně-technický průzkum a objeví značené cihly. Loni jsme se takhle dostali k přestavbě bývalé pošty v centru Brna. Díky tomu jsme objevili další dvě značky, které jsme neznali. Našli jsme mimo jiné cihly značené MBV. Shodou okolností četl kolega archeolog nedlouho předtím v rakouském časopise Compass zmínku, že v roce 1872 vznikl v Brně Moravský stavební spolek, Mährische Bauverein, tedy MBV, který do začátku zakoupil jednu cihelnu a dva kamenolomy. Ve stavbě, kterou postavili tři roky nato, jsme našli cihly označené MBV, ale nepodařilo se nám zjistit, kterou z cihelen koupili. Jsou to krásné příběhy a spousta lokálních sběratelů a historiků zažívá něco podobného, proto bychom rádi dali hlavy dohromady.

(tk)