To, že bude už navždycky jméno Tomáše Mišky spjato se začátky brněnských podniků, které se stihly během pár let stát legendou, je vlastně velká náhoda. „Vždycky mě velmi bavila literatura a na vysoké škole jsem chtěl dělat něco s knihami. Přihlásil jsem se proto na pozici v jednom knihkupectví. Skončil jsem v posledním kole ještě s jedním pánem. A oni si nakonec vybrali jeho,“ začal své vyprávění o cestě za barový pult Tom Miška.

Nezbylo mu tehdy nic jiného, než najít rychle náhradní řešení. Rozhodl se proto předvánoční čas strávit ve stánku na brněnském náměstí Svobody, kde prodával Turbomošt a jiné míchané nápoje. „Honza Vlachynský, který stánky spoluprovozoval, si všimnul, že mi to docela jde. Osvědčil jsem se jako zaměstnanec i jako slušný člověk. Nabídnul mi proto, jestli bych se nechtěl zapojit do projektu Baru, který neexistuje. Ten byl tehdy pouze v plenkách. Vůbec jsem netušil, co to bude. Myslel jsem si, že budu dělat v nějaké malé hospodě,“ dodal se smíchem Miška.

Spolu s ostatními prošel intenzivním tříměsíčním školením, kde se učil všechno od barmanských dovedností po zbožíznalství. „Bylo to hodně o samostudiu. Objednali jsme proto hromadu knížek z Ameriky a snažili se to všechno nastudovat a předat ostatním,“ popsal Miška. V Baru, který neexistuje měl pozici Malého bosse. „Říkáme tak člověku zodpovědnému za chod podniku, řízení lidí a řešení situací, které vzniknou,“ vysvětlil Tom Miška. Kromě toho zpočátku pracoval řadu večerů i přímo za barem. Přiznává však, že skloubit denní studium s prací po nocích bylo velmi náročné. „Rozhodně ale nelituju, že jsem školu vystudoval,“ podotkl Miška, který díky technickému vzdělání dnes zodpovídá i za přestavby prostor či opravy. „Když jsme chystali 4pokoje, vyzkoušel jsem si stavební dozor v praxi. Spolu s architektem jsme řešili celý koncept a ladili detaily. Před otevřením jsem tady trávil asi devadesát procent veškerého svého času,“ dodal Miška.

Právě 4pokoje jsou zcela nový koncept, do kterého se pustili. Prostor vznikl na místě bývalého nonstopu a zavírá jen na dvě hodiny denně. Ráno zde můžou zákazníci posnídat, v poledne se naobědvat a večer přijít na koktejl. „Říkáme, že je to multipodnik. Univerzální prostor. Chybělo nám totiž něco, kam bychom my, jako barmani, mohli po zavíračce zajít. Je to mimo jiné takový obývák pro barmany,“ vysvětlil nápad Miška.

Dnes, kdy k Baru, který neexistuje přibyly další dva podniky a personál čítá okolo sto lidí, dohlíží Tom Miška na provozní jednotlivých barů. „Tak jednou za měsíc se vidíme všichni a řeší se strategické věci, plány a podobně,“ uvedl Miška. Právě na spolupráci a diskuzi je podle něj založené celé fungování jejich služeb. Zaměstnanci zde také můžou uplatnit vlastní nápady a kreativitu. „Hlas každého jednoho člověka je zde slyšet. Například na menu se podílí téměř všichni. Já jsem byl velmi intenzivně zapojen do tvorby nových koktejlů pro Super Panda Circus. Naopak třeba o Zázračné limonádě nevím skoro nic. Jsou tady zase jiní lidé, kteří se tomu věnují, a mě zajímá hlavně to, jestli ji máme na skladě,“ dodal Miška. Právě na výrobu Zázračné limonády sháněli majitelé podniků peníze pomocí crowdfundingu. Půjčit si peníze přímo od lidí se jim osvědčilo už v minulosti. Na Super Panda Circus vybrali potřebnou částku během pár hodin.

V čem tkví úspěch barů, které doporučuje i deník New York Times, Tom Miška prý neví. „Snažíme se být hlavně pohostinní a dělat to s láskou. Chceme, aby se tu lidé cítili dobře. A taky se snažíme ukázat, že koktejl není jen Mojito nebo Sex on the beach,“ podotkl Miška, který si sám občas ještě stoupne za bar, aby barmanské dovednosti nezapomněl. Zároveň si myslí, že v Brně je pořád prostor pro nové nápady. Na otázku, zda se nebojí, že u nich někdo okouká potřebné know-how a otevře si podobně úspěšný bar, odpovídá, že právě naopak. „Pokud nám vyroste konkurence, bude to super,“ uzavřel Miška.

(zep)