Když jsem byl malý, doma se povalovaly různé sekery, kroje, valašky… Ten lidový slovník je mi prostě blízký. Pak se našemu kamarádovi narodil syn a říká – na světě je malý ogar. A nám se to tak líbilo, že jsme tak naše podnikání nazvali. Jednou ale přijel pán z Valmezu a konfrontoval nás, že na takový název nemáme nárok, protože žijeme na Kroměřížsku (směje se).

V průběhu studia na FSI jsem sledoval, jak se každý ze spolužáků v něčem našel – někdo v turbínách, někdo v motorech, někdo ve výpočtech tepelných zařízení. Já ale věděl, že chci dělat rukama a tvořit. Po absolvování VUT jsem nastoupil do inženýrsko-dodavatelské firmy, výsledkem mojí roční práce tam byl 30centimetrový štos papírů. A to jsem vytvářet nechtěl.

Děda byl stolař, v dětství jsem trávil hodně času v jeho dílně. Takže jsem počkal, až partnerka dostuduje Fakultu podnikatelskou a spojíme naše talenty dohromady. Já jsem z rodiny ševců a stolařů, ona z rodiny zemědělců. Ohledně naší budoucnosti jsme tak měli stejnou ideu. Partnerka má navíc díky zaměření svého studia i ekonomické a marketingové znalosti, což nám v podnikání dost pomáhá.

Myslím, že spoustu dovedností jsem podědil, ale výrobní know-how jsem si nakonec musel osvojit sám. Byl jsem ale vychováván v kutilství. Vždycky, když jsme měli něco kupovat, řekl táta: „Tohle si doma uděláme sami a dvakrát lepší.“ Už na gymplu jsem vyráběl spolužákům opasky, u prvního auta jsem si očalounil řadicí páku. První kabelku jsem vyrobil pro partnerku a už to jelo.

Jeden děda dělal se dřevem, druhý s kůží. Tak se to hezky propojilo. Partnerka sleduje módní trendy a vnáší do toho ženský element. Já pak sedím na dílně a vyrábím. Po dědovi jsme tady navíc našli dýhy kořenic ořechů či topolů – milimetrové příčné řezy kořenic. Není to fádní dřevo, každý kousek je jiný. Dříve se používalo u starožitného nábytku, dnes je to relativně vzácná věc, protože je rychlá doba a stromy do takové šířky nedorostou. Používali jsme ho na našich kabelkách, dodává to každému kousku unikátní charakter. Když jsme ho dopotřebovali, neshánělo se snadno.

Záleží nám na životním prostředí, a tak dbáme na sekundární využití již zpracovaného dřeva. Pro vnitřní díly kabelek používáme vyřazené překližkové palety a vnější díl může být třeba ze staré skříně po babičce. Takové dřevo má navíc velké charizma a příběh. Nebo jsme využili dřevo, které si přinesl zákazník restaurátor, protože měl k danému kusu nějaký vztah.

Teď ale využíváme nejvíce překližku polepenou kořenicí. Pro výrobu kabelky má nejlepší kvality – je lehká a nekroutí se ani ve vlhkém prostředí. Dřevěnou část pak můžeme personalizovat gravírováním – vytvořit na ní ražbou iniciály nositele, věnování či kus oblíbeného textu.

Jsou to nadčasově designové kousky, které zdědí vaše děti. Většinu věcí vyrábíme z hrubých 3milimetrových kůží, které při správné péči vydrží nejen desetiletí, ale snad i staletí. Stejně jako časem zraje whiskey, získává kůže s přibývajícími léty patinu a charakter.

Používáme kvalitní italskou kůži, která je činěná přírodně – tříslem ze stromové kůry. Je díky tomu tužší a má delší životnost. Na rozdíl od jiných kůží zpracovaných chemikáliemi nezatěžuje životní prostředí a při kontaktu s pokožkou nezpůsobuje alergické reakce. Dbáme i na kvalitu zipů, které také odebíráme z Itálie, a kabelky ručně šijeme sedlářským stehem.

Když u produktu šitého na stroji dojde k přerušení nitě, šev se začne párat. Kdežto u sedlářského šití se používá voskovaná nit a každý steh má defacto svůj uzel. Je to prakticky nezničitelný šev – v případě porušení nitě se nezačne párat. Proto se tato metoda využívala k výrobě koňských sedel. Některé spoje zpracovávám touto technikou, jinde je potřeba strojové šití.

I od toho se pak odvíjí délka výroby kabelky či pánské brašny – může trvat jeden den, nebo také týden. Nejraději ale na vývoji kabelky spolupracuji společně se zákazníkem. Vznikne tak něco unikátního a já se rád nechávám překvapit výsledkem procesu.

Pořád máme nějaké nápady. A na webu ještě zdaleka nemáme všechno, část kolekce musíme teprve nafotit – především tašky a opasky. Kromě vlastních výrobků děláme i různé práce na zakázku. Teď mám zrovna na stole kůži z krokodýla a vyrábíme řemínky k hodinkám nebo třeba dámské korzety.

Zkoušeli jsme to a výsledek nebyl dobrý. My těm eko a veganským kůžím říkáme asfalt, protože jsou to materiály s příměsí ropných produktů. Není lepšího materiálu pro kontakt s pokožkou než přírodně činěná kůže. Eko kůže nic nevydrží, brzy to vyhodíte, a to podle mě nemá s opravdovou ekologií nic společného. Kdežto naše kabelky a brašny si při správné péči můžete předávat po generace. A v tom vidíme smysl.


(mar)