Trend zelených měst s sebou přináší i novinky v oblasti parkovacích stání. Odborníci z vědeckého centra AdMaS, které funguje pod Fakultou stavební VUT, se rozhodli otestovat na novém experimentálním parkovišti tři typy parkovacích stání. Tzv. zasakovací rošty, které jsou pro všechny stání společné, umožňují místo klasického odvodu dešťovky do kanalizace její zasakování do půdy, čímž pomáhají bojovat proti suchu. Pod jedno parkovací stání vědci navíc uložili biouhel, jenž pomáhá odstraňovat např. těžké kovy, pesticidy a také čistí srážkové vody.

„Cílem nového experimentálního zeleného parkoviště je možnost dlouhodobě sledovat vlastnosti tří různých přístupů. První stání je celé vyplněno dlažebními kostkami, druhá dvě jsou pak z půlky osetá trávou. Do spodní vrstvy jednoho ze zelených parkovacích stání je pak přidána i organická složka, tzv. biouhel, který pochází z odpadního dřeva. Biouhel je totiž přirozeným nosičem živin i minerálů a má schopnost čistit a zadržet vodu,“ popsal nová parkovací stání Tomáš Chorazy z výzkumného centra AdMaS, které vyvíjí pokročilé stavební materiály, konstrukce i technologie.

Na výzkumu pracovníci VUT spolupracovali s firmou ASIO NEW. Každé parkovací místo jímá srážkové vody samostatně. Místo současné praxe odvádění dešťové vody do kanalizace ji parkoviště umožňuje vsáknout do půdy, čímž podpoří přirozený koloběh vody, a tím pomáhá v boji proti suchu. „Vložení biouhle do konstrukční vrstvy vychází z aktuálního trendu modrozelené infrastruktury ve městech. Z řady výzkumů vyplývá jeho pozitivní vliv při čištění dešťových či srážkových vod, protože přispívá k odstraňování znečišťujících látek, jako jsou těžké kovy, pesticidy, organické látky a podobně,“ vysvětlil pozitiva přístupu Chorazy. S přípravou parkoviště začali výzkumníci loni v listopadu, plně funkční je od letošního května.

Moderní města a urbanistická zástavba využívají biouhel pro regeneraci zelených ploch, při výstavbě zelených střech, výsadbě stromů nebo právě na budování zmíněných zelených parkovišť. Přímo v centru AdMaS bylo pod parkovací stání vloženo cca 20 kilogramů biouhle. Ten pochází z biomasy a pomáhá coby kompenzace omezovat uhlíkovou stopu. Zmíněných dvacet kilogramů tak představuje ekvivalent odstranění cca 50 kilogramů CO2. Kromě biouhlu byl do směsi přidán také jíl a nejpoužívanější tuzemská štěrkodrť.

„Podle prvních výsledků se ukazuje, že použití roštů se zatravněním je vhodné spíše pro průměrnou intenzitu provozu a zatížení, zatímco rošty zpevněné dlažbou jsou určeny pro vysoce intenzivní provoz a velké vytížení parkovacích stání,“ uvedl Chorazy, který s kolegy na místě prováděl statické zátěžové zkoušky. Vědci na zeleném parkovišti zkoumají mj. i znečištění ropnými látkami, ke kterému při parkování může docházet. Vědci nejprve simulovali znečištění parkoviště v laboratoři, kdy využili umělého deště doplněného o 100 ml oleje. „Můžeme říci, že při tomto pokusu nebylo prokázáno, že by olej protekl konstrukční vrstvou, případně šlo o naprosto minimální úkap. Další testování už chceme přenést z laboratoří přímo na experimentální parkoviště, abychom mohli sledovat, zda ropné kapaliny mohou protéct až do půdy. Kromě toho plánujeme i dynamické rázové zkoušky, abychom mohli sledovat únosnost při dlouhodobém užívání,“ naznačil další cíl zkoumání vědec.

(rdk)