Zakladatel ostravského startupu Nilmore Mikuláš Hurta měl jednoduchou myšlenku. Nabídnout oblečení, ze kterého nikdy nevznikne odpad. Bude se totiž neustále rozkládat zpět na základní surovinu v podobě vlákna a používat na nové textilie. „Šlo nám o to, abychom ideálně nevytvářeli vůbec žádný odpad,” potvrdil Hurta.

K uvedení tohoto nápadu do života bylo ale třeba množství výzkumu a testování. O to se z velké části staral tým z Ústavu chemie materiálů FCH VUT. „Od Nilmoru jsme dostali materiál, který v podstatě simuloval hotový výrobek. To znamená barvené a vyprané tričko. My jsme následně testovali, jak z takového trička udělat opět panenský polymer, který by se zpracoval do formy vlákna a mohl být znovu použitý ve výrobě,” popsal Radek Přikryl z VUT.

Tým pod vedením Přikryla testoval a srovnával dva způsoby, jak tričko na vlákno přeměnit. „Jedna cesta byla plastařská, kdy jsme tričko v extrudéru přepracovali na granule. Ty by následně šly na zvláknění,” přiblížil Přikryl s tím, že ze získaného materiálu zkoušeli vyrábět například i 3D tiskové struny. „Tuto v podstatě známou cestu jsme ale opustili, protože dle očekávání lze materiál takto opakovaně použít jen v jednom následném cyklu. Navíc je vhodná pochopitelně jen pro nebarvené materiály. Jako zásadnější se ukázala chemická recyklace, kdy jsme řetězec polymléčné kyseliny, tedy PLA, rozštěpili zpět na kyselinu mléčnou,” vysvětlil Radek Přikryl.

I to podle něj není dnes nijak nový proces. „My jsme ale ověřovali, zda příměsi jako barviva či aviváže, které v tričku reálně jsou a mohou vadit, neovlivní proces samotné chemické recyklace,” dodal Přikryl s tím, že se ve výzkumu neprokázal negativní vliv látek z barviv či pracích prášků na recyklaci.

Na e-shopu Nilmoru si tak nyní zájemci mohou koupit například cirkulární tričko či svetr. Až se jim okouká či ho při nošení například natrhnou, mohou ho zanést či poslat zpět do obchodu. Oni dostanou slevu na další nákup a Nilmore získá materiál k recyklaci. „Cirkulární oblečení znamená, že si ho lidé pořídí, budou ho nosit, ale místo toho, aby ho nakonec vyhodili, tak nám ho vrátí. My ho budeme sbírat, recyklovat a vyrábět z něj oblečení nové,” vysvětlil Hurta.

Radek Přikryl ale upozorňuje, že ani cirkulární oblečení není stoprocentně bezodpadové. „Vždycky je tam nějaký nepoužitelný zbytek, protože nejsme schopni kyselinu polymléčnou rozložit zpět na kyselinu mléčnou na sto procent. Odpad tedy reálně vzniká i při samotném procesu recyklace,” upozornil Přikryl. Zároveň však dodal, že pokud bude proces v reálném velkém provozu vycházet i energeticky a ekonomicky, rozhodně se z pohledu materiálu jedná o krok správným směrem. S Nilmore má ústav také předběžně domluvenou další spolupráci na výzkumech v této oblasti.

Na Ústavu chemie materiálů Fakulty chemické VUT problematiku recyklace PLA neřešili podle Přikryla poprvé. „Vycházeli jsme z předchozích projektů. Dokonce jsme tu měli předtím i bakalářskou práci přímo na recyklaci PLA vláken, takže jsme mohli v tomto výzkumu navázat na něco, co už jsme dělali,” potvrdil Radek Přikryl s tím, že právě recyklace plastů a bioplastů je v rámci ústavu jedno ze stěžejních témat. „Už sedm let se zabýváme náhradou konvenčních ropných plastů za bioplasty ve smysluplných aplikacích. Během toho jsme také pochopili, že bioplasty nejsou ve všech aplikacích spásné, takže jsme začali mnohem víc řešit i recyklační možnosti materiálů. Na tuto problematiku se díváme velmi komplexně a vítáme jakékoliv možnosti smysluplné spolupráce. Dokonce jsme se už interně přejmenovali na Laboratoř konce života. Zatím tedy pouze těch plastů,” dodává na závěr s úsměvem Radek Přikryl.

(zeh)