Práce s betonem Mohammada Samiho Al Khazaliho nebavila už od bakalářského studia. Proto svou pozornost zaměřil na ocel a magisterskou práci na Fakultě stavební VUT věnoval oceli. Zajímalo ho, jak různé typy oceli trpí na únavu materiálu a jaké množství poškození ještě dokážou ustát. Toto téma si přenesl i do doktorského studia a za svůj výzkum získal prestižní stipendium BUTalent Scholarship.

Na otázku, proč zkoumá právě ocel, odpovídá doktorand z FAST VUT pocházející z Jordánska se smíchem: „Je to osobní. Nemám totiž rád beton už od bakaláře. Nevadí mi s ním pracovat okrajově, ale nechtěl jsem, aby se stal ústředním tématem mého studia a výzkumu.” Místo betonu si jeho pozornost získala ocel. I proto jí zasvětil magisterskou práci a pracoval na vývoji modelů únavy tohoto materiálu. A téma ho oslovilo natolik, že si ho přenesl i do doktorského studia. „Zaměřuju se na únavu oceli. Zjednodušeně řečeno, jaké množství poškození dokáže ustát, když ji cíleně opotřebováváme. Konkrétně se věnuju třem typům vysokopevností oceli - S460, S690 a S960,” přibližuje Al Khazali s tím, že k jeho zájmu o téma přispěla i velká podpora ze strany školitele Stanislava Seitla.

Hned během prvních měsíců doktorského studia vyjel přes Erasmus do polské Vratislavy, kde rozšířil zaměření své práce o studium rychlosti šíření únavové trhliny v materiálu. „Opět jsme sledovali zmíněné tři typy oceli, ale tentokrát jsme se zaměřili na rychlost, s jakou ocel praskne, a jak rychle se trhlina v oceli šíří,” popisuje doktorský student s tím, že tento materiál je stavebním průmyslu relativně nový a není ještě příliš jeho chování prozkoumané. „Chceme vědět, jak se chová v čase. Dal by se v budoucnu využít například na mosty, které by díky tomu byly mnohem subtilnější než v běžně používaných ocelích S235. Ale zatím není úplně jasné, jak by se materiál choval pod vlivem různých externích vlivů.

S kolegy z Ostravy proto ocel cíleně korodovali a testovali, jak se chová ocel korodovaná tři dny, šest dní, devět dní a rok. „Zajímá nás především přirozený vliv, proto jsme měli vzorky na střeše budovy, nikoliv v laboratoři,” dodává Al Khazali.

Poslední fází jeho výzkumu bude pospojovat některé oddělené pokusy. Zejména kombinaci svařování a koroze. „Zajímá mě únava materiálu v případě svařených spojů. Proto budu vzorky svařovat, následně aplikuju korozi, a pak budu testovat, jak se chovají. Tato kombinace mi dává velký smysl, protože v praxi často dochází ke svařování různých částí oceli k sobě a potřebujeme proto vědět, co se může v čase stát,” říká Mohammad Sami Al Khazali.

S prací, která se již blíží zdárně ke konci, se dostal letos také do prestižního programu BUTalent Scholarship. „Jedná se o stipendijní program VUT pro talentované zahraniční studenty studující v anglických programech. Je určen pro magisterské a doktorské studenty a jeho cílem není pouze podpořit talentované studenty, ale také zvýšit zájem o studium na VUT ze strany excelentních uchazečů, zvýšit diverzitu a přispět k vědeckému výzkumu. Program vyhlašujeme dvakrát ročně a podmínkou je doporučení ze strany děkana či proděkana dané fakulty,” přibližuje Tereza Formáčková z Oddělení internacionalizace na VUT.

Pro Mohammada Samiho Al Khazaliho je stipendium nejen oceněním jeho práce a potvrzením, že jde správným směrem, ale také mu umožní se ještě více věnovat vědě. „Pomůže mi uhradit školné, takže budu moct víc času trávit vědou a méně času vyděláváním peněz,” dodává. Jelikož ho dokončení studia čeká pravděpodobně v průběhu příštího roku, rozmýšlí doktorský student, co dál. „Snem je stát se jednou profesorem a učit na univerzitě. Ale je to trochu složité, protože zatím neumím tak dobře česky, abych mohl vést například výuku v češtině. Ale rád bych zůstal nějakým způsobem součástí univerzity. Zároveň bych rád pokračoval i ve své práci v Ústavu fyziky materiálů Akademie věd ČR. Chtěl bych jít ve stopách svého školitele, který působí jak na univerzitě, tak v Akademii věd,” uzavírá Mohammad Sami Al Khazali.

(zeh)