Přístupnostní navigace
Přejít k obsahu
|
Přejít k hlavnímu menu
VUT
Menu
Život na VUT
Submenu
Atmosféra VUT
Prostory školy
Koleje
Stravování
Sport na VUT
Studentský život
Brno
Pro uchazeče
Submenu
Proč na VUT
Studijní programy
Dny otevřených dveří
Aktivity pro juniory
Celoživotní vzdělávání
Zpracování osobních údajů uchazečů o studium
E-přihláška
Pro studenty
Submenu
Studium
Předměty
Studijní programy
Harmonogram akademického roku
Závěrečné práce
Doktorské studium
Legislativa a předpisy
Studijní předpisy
Poplatky za studium
Zpracování osobních údajů studentů
Zahraničí
Studium a stáže v zahraničí
Uznání zahraničního vzdělání
Podpora při studiu
Stipendia
Knihovny
(externí odkaz)
Sociální bezpečí
Studium bez bariér
Podpora podnikání
Věda a výzkum
Submenu
Věda a výzkum na VUT
Podpora excelence
Mezinárodní vědecká rada
Systém zajišťování kvality výzkumu
Výzkumné infrastruktury
Transfer znalostí
Open Science
Projekty
Projekty ze strukturálních fondů
Specifický výzkum
Spolupráce
Submenu
Firemní spolupráce
Zahraniční spolupráce
Spolupráce se školami
Služby univerzity
Mezinárodní dohody
Univerzitní sítě
O univerzitě
Submenu
O univerzitě
Profil univerzity
Udržitelná univerzita
Podnikavá univerzita / ContriBUTe
Bezpečná univerzita
Vyznamenání
Organizační struktura
Legislativní a úřední záležitosti
Úřední deska
Ochrana osobních údajů
Kariéra a pracovní prostředí
Pracovní příležitosti
(externí odkaz)
Podpora a rozvoj zaměstnanců a studujících
Rovné příležitosti
Sociální bezpečí
HR Award
Ostatní
Kontakty
Pro média
Absolventi
(externí odkaz)
Umělá inteligence (AI)
Fakulty a vysokoškolské ústavy
Fakulta stavební
Fakulta strojního inženýrství
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Fakulta architektury
Fakulta chemická
Fakulta podnikatelská
Fakulta výtvarných umění
Fakulta informačních technologií
Ústav soudního inženýrství
Centrum sportovních aktivit
Středoevropský technologický institut (CEITEC VUT)
Součásti
Centrum informačních služeb
Centrum vzdělávání a poradenství
Koleje a menzy
Nakladatelství VUTIUM
Ústřední knihovna
České polovodičové centrum
Rektorát
EN
Přihlásit se
Přihlásit se
Web VUT
Intraportál
Studis
Teacher
Vavis
Můj účet
Elearning
Hledat
EN
Vyhledávání
Vyhledat
Zavřít
VUT
Udržitelnost
Co děláme
Dostupné a čisté energie
Lidé
Architektka Nora Harper dorazila na Zlaté promoce po 50 letech až z Londýna
Udržitelná univerzita
Úvod
Co děláme
Udržitelná univerzita
Vzděláváme
Inspirujeme
Kontakty
Architektka Nora Harper dorazila na Zlaté promoce po 50 letech až z Londýna
Padesát let od promoce na Vysokém učení technickém v Brně si v sobotu 25. května 2019 připomenula i Nora Harper. Absolventka architektury z Fakulty stavební dorazila na slavnostní akademický obřad Zlatých promocí, který se konal v aule Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií, až z Londýna, kde od roku 1985 žije. V rozhovoru prozradila, jak vzpomíná na svou alma mater.
Proč jste se rozhodla pro studium na brněnské technice? A proč jste si zvolila architekturu?
Moje rodina bydlela v Brně už v době německé okupace a také za druhé světové války. Studium na univerzitě v Brně jsem si musela vybrat částečně z finančních důvodů. Byla jsem dítě z tzv. buržoazní rodiny, můj otec byl na počátku 50. let málem popraven. Rodiče ale měli kontakty na různé vysoce postavené komunisty, a tak jsem nakonec byla po mnoha přímluvách připuštěna k talentovým zkouškám a v roce 1960 jsem byla přijata na Fakultu stavební VUT. Mnoho mých přátel z basketbalu, jazzových klubů, divadel, galerií a ateliérů, které jsem navštěvovala, tehdy studovalo na brněnské technice. Protože jsem ale inklinovala nejen k technickým předmětům, ale také jsem měla vždy zájem o umění všeho druhu, bylo mi bližší studium architektury, než jen střízlivé stavebnictví. Navzdory politice, ignoraci členství v pionýru či jiné svazácké organizaci jsem byla na architekturu přijata.
Jak vzpomínáte na svá studia na dnešním VUT?
Studia byla rozhodně rozmanitá. V prvním společném ročníku jsem trávila půl roku ve škole a půl roku na stavbě. Díky tomu jsem se naučila plnit míchačku, asfaltovat, podbíjet a mám i výuční list zedník-zdič, který jsem nikdy nepotřebovala. Pamatuji si, že u zápisu byla jedna anglická studentka, která tehdy rovnou odjela zpátky do UK. Studovali s námi tehdy Kubánci, které jsme velmi litovali, hlavně v zimních měsících. V roce 1962 jsem se zúčastnila beánií, které byly oficiálně rektorem Medunou zakázány. Vedení školy mě nechalo policií identifikovat coby „buržoazní chuligánku“ a spolu s dalšími čtyřmi studenty příkladně potrestat vyloučením ze všech československých univerzit. Dostala jsem podmínku roční manuální práce, kdy jsem pracovala jako soustružnice v Tesle a také řídila tramvaj. Díky tomu vím, že každý může pracovat rukama, ale hlavou jen někteří. Později jsem se mohla do školy vrátit, ale znovu jsem ji přerušila v roce 1964, protože tehdejší manžel nechtěl, abych v těhotenství studovala. Kvůli tomu jsem musela opakovat talentové zkoušky. Později jsem opakovala i všechny společné stavařské zkoušky, jako statiku, mechaniku, matematiku nebo ocelové konstrukce, protože se mezitím změnil sylabus a náplň kurzu.
Můžete nějak přiblížit vaši cestu do zahraničí? Proč jste si vybrala zrovna Velkou Británii?
Nikdy jsem nechtěla emigrovat. Jako příslušnice střední třídy a později osamělá matka, existenciálně poučená o vlastní zodpovědnosti, jsem se nikdy nehodlala zabývat mstou, poučováním či trestáním jiných. Ani jsem nechtěla hledat osobní výhody, protože podle mě oportunismus trochu souvisí s českou povahou. Potkala jsem ale svého budoucího manžela, Angličana studujícího na Akademii umění v Praze, který se věnoval nástěnným malbám. Seznámili mě s ním kolegové a přátelé z okruhu chartistů a Václava Havla. Poté co jsem vedla technickou správu na Barrandově a projektovala, jsem pracovala v Národní galerii v Praze. Z důvodu sňatku se západním cizincem jsem ale byla propuštěna, a tak jsem se v roce 1985 rozhodla následovat manžela do Londýna. Později jsme se ale rozvedli.
Jaké byly vaše začátky v nové zemi?
Architektka Nora Harper s pamětním diplomem připomínajícím 50. výročí promoce | Autor: Igor Šefr
Jako český koncepční architekt jsem neměla ve svých 40 letech zdání o britských stavebních zákonech a regulacích. Začínala jsem prostě jako technická kreslička, a to mizerně placená. Ani reference od Dalibora Veselého mi nepomohly. Po telefonu mě Eva Jiřičná a Jan Kaplický ujistili, že měli začátky stejně těžké. Bohužel pracovat pro Rogerse, Fostera nebo Zahu Hadid nebylo možné, protože neplatili ani základní sazby a já musela platit půjčku na byt. Pracovat v architektonických týmech velkých společností jsem začala až v roce 1987 jako asistentka architekta. Po vypršení smlouvy jsem pak většinou odešla. Souběžně jsem pracovala o víkendech a v rámci půl úvazků v ateliérech a jako architektonický dozor na stavbách. Přesčasy jsem neměla placené. Nakonec jsem skončila v architektonickém ateliéru, který spolupracoval s londýnskou stavební společností, kde jsem pracovala na projektech pro Irsko či Německo. V těchto zemích jsem také mohla vykonávat praxi jako registrovaná architektka.
V Británii žijete už 34 let, můžete nějak obecně srovnat profil absolventa české a britské vysoké školy?
Školení architektů v UK je jiné. Po 3 letech bakalářského a dalších 3 letech magisterského studia musí absolvovat zkoušky RIBA, aby se stali registrovanými architekty. Pak teprve mohou mít vlastní praxi a jsou pojištění. Můj dojem je, že architekt je tu vždy služebníkem klienta, který si zaplatil. Detaily staveb jsou tak často opakovány a málokdo se odváží k nějakému netypickému prvku či designu. „Zaarchitektovat“ si může jen s osvíceným či ctižádostivým, vždy ale bohatým, klientem. Bohužel jde především o zisk, nikoliv o spolupráci či společné úsilí zachovat, zrenovovat nebo postavit nějakou budovu. Protože v malých ateliérech se snaží z finančních důvodů omezit spolupráci se specialisty, tak zde asistent architekta mnohdy supluje jejich práci.
Co byste vzkázala současným studentům, kteří třeba zvažují odchod do zahraničí?
Dnes jsou informace všude dostupné. Kdo se chce stát expertem v nějaké konkrétní části navrhování staveb, tak ať určitě zůstane ve svém oboru a na jednom stálém místě. Kdo je ale zvídavý, má výdrž, odvahu, pokoru a chce se stále učit novým věcem, ať jde do zahraničí. Pro mě to byl trochu nechtěný osud, který potřeboval velkou vytrvalost.
(rdk)
Publikováno
27.05.2019 15:00
Odkaz
https://www.vut.cz/udrzitelnost/co-delame/dostupne-a-ciste-energie/f38102/d186114
Fakulta stavební
absolventi
zahraničí
Odpovědnost:
Bc. Tereza Kučerová
Nahoru