Student, Bc. Jan Vaverka se v rámci diplomové práce zabýval depozicí uspořádaných mnohovrstev molekul molekulárního nanomagnetu (MN) tetrabutylammonia-bis(ftalocyaninu) dysprosia (CuPc2) metodou Langmuira-Blodgettové (LB) a dále návrhem upravené verze Langmirovy vaničky kompatibilní se stávajícími komponentami depoziční aparatury na Masarykově univerzitě (MU). Obou částí práce se student ujal iniciativně a kreativně. V konstrukční části samostatně připravil výkresy nové verze vaničky podle požadavků a modifikacemi pružně reagoval na nové okolnosti, které se objevovali při komunikaci s dílnou na pracovišti a s potenciálními dodavateli komponent. Provedl též analýzu vhodnosti materiálů s ohledem na požadované vlastnosti vaničky (např. tepelná vodivost a stabilita). Sám též provedl průzkum trhu za účelem minimalizace cen dodaných materiálů a komponent. Konstrukční návrh diplomant v požadovaném čase přivedl do stádia realizovatelnosti, ale k výrobě vaničky nebylo přistoupeno kvůli nákupu analogického kompletního nového zařízení na pracoviště vedoucího DP.
V části práce týkající se depozice vrstev MN si diplomant též počínal samostatně. Všímal si různých faktorů ovlivňujících kvalitu depozice a kreativně řešil problémy, či řešení navrhoval pokud nebyla okamžitě možná (např. řešení problému s odparem kapalné subfáze na níž spočívají molekuly při depozici metodou LB, viz závěr DP). Analýzu dat z rtg difrakce a mikroskopie atomových sil provedl diplomant dle pokynů a zapracoval do textu DP. Je třeba ocenit diplomantovu schopnost dodržování časového plánu a schopnost vytyčit si vlastní dílčí cíle při práci. Menší stylistické a grafické úpravy v textu DP na základě návrhů vedoucího byly ve značné míře rychle provedeny. Všechny cíle DP byly splněny a výsledky práce a poznatky pana Bc. J. Vaverky jsou přínosem pro výzkumnou skupinu na MU, v níž diplomant pracoval, a pro místní laboratoř.

Jan Vaverka se svou diplomovou praci zabyva studiem depozice molekularnich nanomagnetu pomoci Langmir-Blodgett metody. Po kratkem uvodu k diplomove praci nasleduje cast, pojednavajici o pouzitych experimentalnich metodach, princip depozice Langmuir-Blodgett metodou, vyuziti Rentgenove reflectivity a atomarni mikroskopie (AFM) ke studiu deponovanych vrstev molekularniho “single ion magnetu”, DyPc2. V experimentalni casti, se pak systematicky zabyva depozicemi a jejich charakterizaci pouzitim vicenasobneho nanaseni DyPc2. V praci postradam trosku vetsi uvod k pouzivanym molecularnim magnetum, autor se hbite vyhyba jejich delnejsimu popisu. V posledni casti se Jan Vaverka venuje navrhu nove depozicni aparatury, ktera by umoznovala vicenasobne depozice. Z duvodu uvolneni penez na zakoupeni komercni aparatury nebyl nakonec predkladany navrh bohuzel realizovan. V zaveru prace bych ocekaval trosku vetsi diskuzi nad dosazenymi vysledky.
Autor splnil veskere pozadavky zadani a predlozenou diplovou praci proto doporucuji ji k obahojobe. Otázky k obhajobě:

1. 1. Objasneni nejlepsiho spectra / nejlepsi depozice, Obrazek 3.10. Co se stalo, nebo mohlo vest k tomu, ze u 13 zaberu je dosazeno nejlepsiho vysledku?
2. 2. Zdroje X-ray zareni. Jake se pouzivaji ve vede a i treba v lekarstvi? Jaky je princip generovani x-ray zareni? Jake jsou jejich spektralni vlastnosti?
3. 3. Molecularni magnety. Jake jsou jejich hlavni charakteristiky v porovnani s klasickymi magnety? Objasneni jejich hystereznich smycek, treba na prikladu Mn12Ac?