Bakalářská práce se zabývá hledáním a optimalizací metody pro přípravu dvojdimenzionálních heterostruktur. V tomto případě se konkrétně jednalo o vytvoření heterostruktury grafen/sulfid molybdeničitý. Student provedl rešerši a po zvážení výhod a nevýhod jednotlivých metod byla zvolena ta, která byla optimalizována. Student po patřičném zaškolení pracoval převážně samostatně a s velkým nasazením. Vzniklé problémy řešil rovněž samostatně nebo na základě krátkých diskuzí.
Přestože heterostruktura nakonec nebyla připravena, bylo odvedeno velké množství práce a získané výsledky značně usnadní její přípravu v budoucnosti. Bakalářskou práci hodnotím stupněm A.

Předkládaná bakalářská práce studenta Dalibora Řediny se zabývá přípravou a optimalizaci výrobního procesu 2D heterostruktur založených na kombinaci grafenu a sulfidu molybdeničitého.  
Samotná práce je rozdělena na 6 kapitol včetně závěru. Po stránce formátování má abstrakt, prohlášení i poděkování jiný font a velikost písma než zbytek práce, navíc se v práci také vyskytují zmatečné citace a špatně formátované mezery. Uvedené skutečnosti působí negativně na čtenáře a kazí celkový dojem z práce.
První kapitola Uhlík přibližuje všechny alotropní modifikace uhlíku a až na tvrzení, že fullereny se volně v přírodě nevyskytují a několik formátovacích chyb byla zvládnuta velmi dobře.
Druhá kapitola obsahuje již, ale o poznání více podstatných chyb jako například, že grafen nebyl prvně vytvořen Geimem a Novoselovem, ale pouze připraven a popsán. Vlastnosti grafenu jsou popisovány příliš obecně a bylo by je vhodné minimálně rozvinout. Co se ale nedá přehlédnout je tvrzení, kdy student uvádí, že grafen je kompletně nepropustný, což neplatí minimálně v oblasti elektromagnetického záření a propustnosti částic.  Kapitola taky obsahuje několik nepříliš fundovaných popisů daných jevů, především formulace „míchání a sjednocování atomových orbitalů“. Některé údaje by si zasloužili využití citací novějších publikací s aktuálními údaji. Jinak byla kapitola zvládnuta dobře.
Kapitola 3 popisující vlastnosti sulfidu molybdeničitého a kapitola 4 popisující 2D heterostruktury, byly až na několik drobných nejasností zvládnuty na výbornou.
Kapitolu Transport grafenu tvoří samotná experimentální práce studenta. Jako první bych rád vytknul, že se tady nachází první a jediná poznámka pod čarou, která dle mého názoru měla být přesunuta do dodatků k AFM a PVA, aby se udržel konzistentní styl práce. Z výstupů experimentální práce, je zřejmé, že student problematice svědomitě věnoval. Během optimalizace procesu přenosu student vyvinul i zařízení umožňující pomocí mikroposuvů a vyhřívané podložky přesné a přesto jednoduché sesazení vrstev v optickém mikroskopu. Z pohledu nezávislého čtenáře práce je velkou škodou, že student neuvedl v dostatečné míře i výsledky neúspěšných experimentů a důvody poškození struktur během celého procesu od exfoliace až po samotné nanášení.
Závěr je s ohledem na přínosy práce poněkud stručný a dle mého názoru by se mohl podrobněji věnovat dosaženým výsledkům a problémům, na které narazil během realizace své bakalářské práce.
I přes uvedené drobné nedostatky je vidět množství práce odvedené studentem a doporučuji ji k obhajobě s výslednou známkou B. Otázky k obhajobě:

1. Vzhledem k tématu práce a faktu, že žádný vzorek nebyl úspěšně vyroben až do finálního stádia, by mě zaujímalo, jaká je dosažitelná čistota heterostruktur připravených předkládanou metodou přičemž se zaměřte především na rezidua použitých polymerních vrstev?
2. V práci používáte pro čistění výhradně aceton. Aktuální litografické procesy se však acetonu k čištění substrátu od polymerů vyhýbají. Proč a z jakých důvodů nebyla použita rozpouštědla s vyšší tenzi par netrpící na přílišnou redepozici? Proveďte porovnání redepozitů acetonu a jiných vhodných komerčně dostupných rozpouštědel.