Předkládaná práce se zabývá velmi zajímavým tématem depozice tenkých vrstev, kterou si student sám vybral. Jeho samostatný přistup a čas potřebný k řešení tohoto složitého problému však nebyly adekvátní a vyústilo to v nesplnění dvou ze tří zadaných cílů práce. Samotná práce obsahuje velké množství formálních a fyzikálních chyb a práce s vědeckou literaturou je na velmi nízké úrovni. V porovnání s jinými bakalářskými pracemi odevzdávanými na ÚFI FSI VUT v Brně je tato práce velmi podprůměrná. K dobrému lze přisoudit pouze objednání a výroba některých nutných komponent do vakuové komory. Student v práci navíc popisuje technické problémy, ze kterých se lze poučit do budoucna. S přihlédnutím na výše popsané doporučuji výslednou známku E.

Bakalářská práce se především zabývá úpravou depozičního procesu metodou IBS/IBAD za účelem zvýšení kvality výsledných vrstev. Autor v první kapitole popisuje proces iontového naprašování. Kapitola obsahuje množství informací, díky kterým autor prokazuje základní orientaci v problematice. Kapitola bohužel popisuje problematiku spíše okrajově. V druhé kapitole se autor zaměřil na teorii vakua a popis vakuových vývěv. Celá kapitola působí v rámci práce značně nekonzistentně. Rozkládá se na 7 stranách, které tvoří zhruba čtvrtinu obsahu celé práce a v kontextu řešení problému neobsahuje téměř žádné relevantní informace. Zvláště popis vakuových vývěv není vůbec věcný. Třetí kapitola je věnována popisu stávající depoziční komory. V posledních dvou kapitolách se autor zabývá řešením úpravy depozičního procesu, především úpravou držáku paletek a jeho optimalizaci. Vlastní konstrukční řešení je poměrně jednoduché, ovšem z popisu není příliš jasné, jak vlastně funguje. Například chybí informace o tom, jak je celý držák zajištěn v požadovaném náklonu. Autor měl také navrhnout nový držák vzorku (paletku) o kterém jsou v kapitole pouze kusé informace formou odkazu na obrázek. Detailní popis uchycení paletky do držáku a uchycení vzorku na paletku úplně chybí. Dále se autor zabývá výběrem elektromotoru, který je umístěn ve vakuové komoře. Problémy spojené s umístěním motorů do vakua nejsou vůbec komentovány a vhodnost výběru elektromotoru Nema 17 není nijak diskutována. Pátá kapitola o kalibraci a optimalizaci je naprosto tragická, autor pouze popsal vhodné umístění držáku v komoře. Z předložené práce není vůbec jasné, zda bylo zařízení sestaveno. O pokusech sestavení a problémech s instalací jsou pouze stručné informace v závěru. O kalibraci a testování za chodu nemůže být v tomto případě řeč vůbec. Práce je sepsána poměrně nelogicky a špatně se v ní orientuje. Chybí zde spousta informací, nebo jsou popsány příliš stručně, případně je zde spousta informací irelevantních. Práce také obsahuje spoustu gramatických a stylistických chyb. Výtku bych měl také k malému počtu citací relevantních zdrojů. Je přiloženo i několik výkresů. Ty mají mimo jiné v popisovém poli znak Ústavu konstruování, se kterým autor nemá dle obálky bakalářské práce nic společného. Výkresy jsou nepřehledné, špatně kótované a mají předepsány naprosto nesmyslné tolerance. Některé obrázky v textu navíc předloženým výkresům neodpovídají. Z předložené práce mám značně negativní pocit a působí na mne odbytým dojmem a to jak formou prezentace, tak samotnou odvedenou prací. Všechny body zadání nebyly uspokojivě splněny a práce navíc působí značně nedokončeně. Otázky k obhajobě:

1. Jaká se předpokládá rychlost otáčení paletky se vzorkem, aby byla výsledná nanesená vrstva homogenní?
2. Proč byl zvolen k otáčení vzorku krokový a ne stejnosměrný motor, který by byl nejspíše menší, lehčí a jednodušším na ovládání?
3. Jak byla zjištěna nehomogenita naprašovaných částic v původní komoře a jaký charakter mělo rozložení částic na povrchu vzorku?
4. Jak je řešeno zajištění polohy vzorku vůči terči v požadovaném náklonu?
5. Je krokový motor Nema 17 skutečně vhodný do prostředí vakua a jaké byly kritéria jeho výběru?