Diplomovou práci pana Michala Staňa hodnotím známkou výborně. Při plnění zadaných úkolů pracoval pilně a samostatně. Všechny cíle diplomové práce byly splněny, rád bych vyzvednul jeho zájem a pečlivý přístup jak při práci v laboratoři, tak i při psaní práce samotné. Výsledky jeho práce v oblasti rozvoje metody mikroskopie magnetických sil jsou velkým přínosem v oblasti studia magnetických nanostruktur na Ústavu fyzikálního inženýrství.

Předložená magisterská práce Bc. Michala Staňa nazvaná Characterization of Magnetic Nanostructures by Magnetic Force Microscopy, vypracována na Ústavu fyzikálního inženýrství (Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství) pod vedením Ing. Michala Urbánka, PhD., se zabývá aplikací metody mikroskopie magnetických sil (Magnetic Force Microscopy - MFM) na základě mikroskopie se skenující sondou (SPM – Scanning Probe Microscopy) pro studium magneticky měkkých nano-struktur.

Práce je rozdělena na sedm části: (1, 2) motivační úvod s popisem problematiky měření magnetických vlastností v nano-měřítku, (3) podrobný popis teoretických a praktických aspektů měření metodou MFM a zkoumaných vzorků (magnetických nano-drátů a různě tvarovaných tenkých vrstev), (4) přehled sond pro MFM - hrotů s různým magnetickým pokrytím (NiFe, Co, CoCr), (5) přehled použitých metod jak pro depozici vlastních magnetických vrstev na sondy (Electrodeposition, ion-beam sputtering), tak i pro charakterizaci vyrobených hrotů a vzorků (Atomic Force Microscopy, Scanning Electron Microscopy, Energy Dispersive X-ray Spectroscopy, Magneto-Optical Kerr Effect); v této časti je také popsáná metoda počítačových simulací naměřených vysledků, (6) vlastní výsledky a (7) souhrn (summary). Diskuse je přímo uváděna u jednotlivých výsledků.

Teoretická část práce (33 stran) je poměrně velká a srozumitelně seznamuje se základy mikro-magnetismu, s několika variantami techniky MFM, které se používají v poslední době a problematikou měření především magneticky měkkých nano-struktur. Obsah této časti s poměrně velkým množstvím citací (>100) ve mně vyvolává dojem, že autor má v této oblasti dobrý přehled.

Vlastní výsledky (36 stran) jsou popsané poměrně dobře. Je vidět, že autor se musel seznámit s náročnými a drahými experimentálními nástroji (ke kterým je většinou omezený přistup), což zřejmě neumožnilo jít v některých případech k hlubším detailům. Dobře jsou popsány praktické problémy jako je hledaní správných nastavení pro MFM charakterizaci vzorků, modifikace držáku AFM pro redukci vnějších magnetických polí, nanášení vlastních magnetických vrstev na sondy. Většina výsledků měření MFM je doprovázena počítačovou simulací magnetických vlastností vzorků, které korelují s reálným měřením. Je ukázáno, že může dojít ke změně magnetických vlastností v průběhu měření, které jsou indukované hrotem, nicméně, z mého pohledu by bylo velice vhodné podrobněji popsat a prodiskutovat tento jev. Jediné, co mužů autorovi vytknout, je výraz v popisu obrázku č. 6.2: “… an expert eye can see also the dark dot in the center…”  - podle mě to není korektní způsob diskuze výsledku, místo toho by měl být uveden průřez v diskutovaném bodě, ze kterého by bylo jasně vidět, zda je tomu tak doopravdy.

Závěrečná část (Conclusion and Perspective) představuje souhrn odvedené práce i nevyřešených otázek s naznačením dalšího směru výzkumu. Rozsah a záběr odvedené práce plně splňuje zadání.

Po formální stránce je práce uspořádána přehledně. Úroveň angličtiny je velmi dobrá a množství chyb či překlepů je téměř zanedbatelné. Otázky k obhajobě:

1. 1) V obrázku č. 6.17 je vidět přepnutí magnetizací mikrostruktury během měření. Proč k tomuto jevu došlo až ve chvíli, kdy byl hrot uprostřed měřené struktury? Jak byla orientovaná magnetizace před a po přepnutí? 2) Porovnáni obrázků 6.17 a 6.18 ukazuje, že v případě hrotu s poloviční koercivitou k přepnutí magnetizací nedochází. Diskutujte prosím otázku, zda by bylo možné redukovat efektivní koercivitu hrotu aplikováním externího magnetického pole během MFM měření. 3) V teoretické části byly zmíněny také Si-N cantilevery, které se liší od křemíkových tím, že při menší tuhosti mají výrazně vyšší rezonanční frekvenci, což by mělo zvýšit citlivost jak v případě detekce elektromagnetických sil (příklad: Bruker PFQNE-AL), tak i v případě magnetického signálu. Je nějaký důvod, proč mezi studovanými cantilevery nebyl žádný Si-N?