Po obsahové a grafické stránce je práce zdařilá. Diplomant využil své bohaté znalosti práce s počítačovým programem Zemax, ve kterém vytvořil na základě jím odvozených teoretických vztahů model optické pinzety, který lze modulárně připojit ke koherenci řízenému holografickému mikroskopu. Trasováním paprsků optickou soustavou a vhodnou volbou optických elementů stanovil rozměrové charakteristiky modulu s ohledem na požadavky vytvoření časově sdílené optické pasti. V rámci zadání vytvořil v programu SolidWorks třírozměrný model modulu a jeho výrobní dokumentaci, podle níž byl modul vyroben, dle navrženého justážního postupu seřízen a otestován, včetně navrženého napájecího zdroje pro laserovou diodu s možností řídit její světelný výkon. Konstatuji, že diplomant přistupoval k řešení práce odpovědně a systematicky a cíle diplomové práce splnil v plném rozsahu. Branislav Straka prokázal schopnost vhodně interpretovat teorii tvorby časově sdílené optické pasti a vyvodit z ní praktické závěry pro konstrukci inženýrského díla. Jako vedoucí práce hodnotím diplomovou práci známkou výborně/A.

Diplomová práce pana Branislava Straky se věnuje konstrukci modulu optické pinzety, který je možné začlenit do optické sestavy koherencí řízeného digitálního holografického mikroskopu. Dílo je členěno do šesti kapitol, které jsou přehledně dělené na menší logické celky. V krátkém úvodu je srozumitelně podána motivace práce a přínos modulu optické pinzety jako volitelného rozšíření mikroskopu. V druhé kapitole diplomant stručně uvedl experimentální sestavu digitálního holografického mikroskopu včetně příkladu rekonstrukce trojrozměrného objektu. Třetí kapitola se věnuje optickým mikromanipulacím, jejich historickému vývoji a rozboru optických sil z teoretického i z experimentálního hlediska. Pozornost je věnována rovněž simultánnímu chytání více mikroobjektů, přičemž důraz je kladen na metodu časově sdílených optických pastí. Hlavní částí diplomové práce je kapitola 4, která se věnuje návrhu modulu laserové pinzety. Kapitola obsahuje schéma navrhované optické soustavy včetně počítačového modelu chodu paprsků soustavou, mechanický návrh modulu optické pinzety, návrh napájení zdroje laserového záření a postup nastavení modulu začleněného do aparatury digitálního holografického mikroskopu. V kapitole 5 se nachází testování optického modulu a jeho parametrů. Poslední kapitola shrnuje výsledky práce a definuje směr dalšího vývoje modulu optické pinzety. Diplomová práce obsahuje dvě přílohy – výkresovou dokumentaci sestavy i jednotlivých komponent mechanického návrhu a kompaktní disk s elektronickou podobou diplomové práce, výkresové dokumentace a modelu optické soustavy.
    Grafická podoba diplomové práce je na vysoké úrovni, schémata i grafy jsou kvalitní a dobře ilustrují řešení problému. Text práce je srozumitelný a počet překlepů a nejasností je minimální (např. v anglickém abstraktu je používáno „tweezer“ namísto „tweezers“, zkratka OPD je použitá na straně 15 a vysvětlená na straně 16, v obrázku 2.1 je použit symbol „G“ a v textu „DG“ a na straně 37 je poznámka „pps“ umístěna v textu odstavce místo pod čarou). Výkresová dokumentace je na dobré úrovni.
    Logické uspořádání práce je dobré. Možná je přílišná pozornost věnována teoretickému obecnému vyjádření optických sil v kapitole 3.2.3., zatímco v přehledu experimentálního měření sil chybí nejčastěji používaná metoda vycházející z frekvenční analýzy pohybu vázané částice (kapitola 3.2.4.), pro konstrukčně-experimentální práci by to bylo případnější.
    Mechanická konstrukce je velmi dobrá – je možné justovat jak divergenci laserového svazku, tak polohu konjugované roviny mezi galvano-optickými skenery. Rovněž elektronická část modulu je zdařilá – výkon diody, její chlazení i poloha zrcadel je řízená počítačem pomocí ADDA karty.
    V závěrečné experimentální části diplomant otestoval rychlost zrcadel a ověřil, že je postačující pro vytvoření časově sdílených pastí. Jedinou větší výtku v rámci celé diplomové práce bych měl k experimentálnímu ověření optické pinzety. Diplomantovi se nezdařilo zachytit žádné mikroobjekty (živé či neživé) do optické pasti, a to ani ve 2D režimu, kdy je objekt přitlačen k podložnímu sklíčku radiačním tlakem a gradientními silami je fixován v laterální rovině.
    Diplomant nastudoval česky i anglicky psané publikace týkající se problému a citacemi pokryl zdroje, ze kterých vychází. Otázky k obhajobě:

1. 1. V konstrukci teleskopu (i v modelu v ZEMAXu) máte čočky vypouklou částí směrem k ohnisku laserového svazku. Proč jste je orientoval takto? Zkoušel jste ověřit velikost aberací pro opačnou orientaci?
2. 2. V kapitole 4 (návrh modulu) jste se nikde nezmínil o software, kterým modul řídíte. Můžete to stručně přiblížit během obhajoby?
3. 3. V kapitole 5.2 tvrdíte, že v optické pasti je maximální výkon 30 mW – hodnota je odhadnutá ze ztrát na zrcadlech. Uvažoval jste rovněž ztráty na čočkách a v mikroskopovém objektivu, které mohou být v blízké infračervené oblasti značné?