Předmětem diplomové práce byla komplexní analýza geotechnických interakcí vznikajících při výstavbě vysokého násypu vysokorychlostní železniční trati (VRT) v bezprostřední blízkosti stávajícího dálničního tělesa. Hlavním cílem práce bylo stanovení vlivů dodatečného zatížení na podloží a dálniční násyp, návrh a posouzení zmírňujících opatření a koncepce monitorovacího systému.
V teoretické části byla popsána specifika dané lokality, včetně inženýrskogeologických poměrů s dominancí jemnozrnných zemin neogenního stáří, vyznačujících se vysokou plasticitou a stlačitelností. Dále byla provedena rešerše a klasifikace dostupných geotechnických řešení pro založení a stabilizaci vysokých násypů. Praktická část se soustředila na numerické modelování interakce násypů pomocí softwaru Plaxis 2D a metody konečných prvků. Pro podloží byl aplikován konstitutivní model Hardening Soil (HSM), zatímco pro konstrukční prvky byl použit model Mohr-Coulomb (MCM).
Z analýzy výchozího stavu bez jakýchkoliv opatření bylo zjištěno kumulované sedání pod osou násypu VRT a pod dálničním násypem. Dosažení 95% primární konsolidace podloží bylo predikováno za přibližně 124 let. Tato zjištění jednoznačně zdůraznila nutnost implementace geotechnických opatření. Následně byla provedena analýza dvou variant řešení: aplikace vibrovaných štěrkových pilířů a injektážní clony. Vibrované štěrkové pilíře vedly k výraznému zkrácení doby 95% konsolidace na přibližně 50 let. Variantní řešení s injektážní clonou prokázalo snížení sedání dálničního násypu, avšak za cenu prodloužení doby konsolidace na přibližně 133 let.