Bakalářská práce „Depozice tenkých polymerních vrstev v povrchovém DBD výboji“ je experimentálního charakteru a obsahuje výsledky týkající se přípravy tenkých vrstev z 2 ethyl 2-oxazolinu metodou plazmové polymerace. Studentka provedla rešerši na téma využití elektrických výbojů, zejména povrchového DBD, jako možnosti úpravy povrchů pevných látek. Seznámila se také s problematikou diagnostiky připravených tenkých vrstev zaměřenou zejména na fyzikálně-chemické vlastnosti povrchů. Studentka v teoretické části dostatečně a přehledně popsala jak problematiku depozičního procesu, tak i diagnostické metody vrstev, které použila v experimentech.
V experimentální části studentka deponovala tenké vrstvy na bázi 2–ethyl–2–oxazolinu na PET substrát v DBD výboji. Studentka věnovala značné množství času odladění experimentálních podmínek a samotné přípravě vrstev. Dále se aktivně věnovala diagnostice připravených vrstev, a to stanovení povrchové energie a kontaktního úhlu. Spolupracovala také při charakterizaci vrstev pomocí SEM EDX. Ze získaných výsledků lze vyvodit depoziční podmínky vhodné pro další experimenty.
Studentka pracovala během řešení samostatně a vlastní měření i zpracování výsledků pravidelně konzultovala. Ze zformulovaných závěrů je patrné, že studovaná problematika je složitá a předkládaná práce přispěla k jejímu objasnění. Rozsahem práce odpovídá bakalářské práci a Eva Severová na ni může navázat další prací na tématu a zúročit své výsledky v budoucí diplomové práci.
Bakalářská práce splnila zadané cíle, proto ji doporučuji hodnotit výborně –A.

Bakalářská práce se zabývá depozicí polymerních vrstev na bázi 2-ethyl-2-oxazolinu v atmosférickém plazmatu dielektrického bariérového výboje (DBD) v povrchové konfiguraci. Téma této práce je vysoce aktuální, protože připravované tenké vrstvy vykazují jak biokompatibilní, tak potenciálně antibakteriální vlastnosti, kterých lze využít při úpravách materiálů s medicínským využitím. Pro charakterizaci připravených vrstev byla použita metoda měření kontaktního úhlu s výpočtem povrchové energie a skenovací elektronová mikroskopie s EDX detektorem pro strukturní a prvkovou analýzu povrchu.
Práce je logicky členěná a zpracovaná na velmi dobré formální i jazykové úrovni s minimem pravopisných nedostatků či neobvyklých formulací (např. výraz „PEGlovaný“ nebo „koeficienty S, L, V“ místo symbol či index). Lehce zavádějící je číslování, které se mezi obsahem a úvodem mění. Také seznam zkratek a symbolů bych pro rychlejší orientaci doporučila řadit abecedně.
V teoretické části je představen princip plazmové polymerace oxazolinových vrstev pomocí plazmatu s využitím DBD, jsou zde rozebrány vlastnosti a využití jak těchto vrstev, tak i substrátu PET, a následně jsou popsány metody charakterizace vrstev použité v práci. Při zpracování rešerše vychází studentka z postačujících 33 původních zdrojů.
Experimentální část popisuje materiály a aparaturu pro přípravu polymerních vrstev. Jako monomer je zde zmíněn i 2-methyl-2-oxazolin, jehož výsledné vrstvy ale v práci diskutovány nejsou. Také není ze schématu aparatury na Obr. 10 zcela jasná struktura reaktoru s válcovými elektrodami.
Ve výsledkové části jsou formou tabulek a fotografií přehledně prezentovány výsledné vlastnosti připravovaných vrstev (povrchová energie s kontaktními úhly vybraných kapalin, struktura povrchu ze SEM a jeho složení z EDX). Pouze v úvodní Tabulce 2 (str. 23) jsou údaje depozičních podmínek nepřehledné (průtoky monomeru na přeskáčku) a čísla vzorků se neshodují s Tabulkou 7 (která je i přehlednější). Diskuse výsledků na základě dat z jednotlivých metod je logická, mohla by být doplněna o porovnání s literaturou, resp. vrstvami z jiných monomerů (již zmiňovaný 2-methyl, případně 2-isopropenyl oxazolin). Také bych vzhledem k neuniformitě podmínek přípravy v neuzavřeném atmosférickém plazmatu doporučila opakování přípravy jednotlivých vrstev.

I přes drobné nedostatky je práce důležitým přínosem tohoto výzkumného směru, splňuje zadané cíle, a tudíž ji doporučuji k obhajobě. Otázky k obhajobě:

1. 1. Proč byly u sady vzorků 1-4 použity jiné teploty?
2. 2. Bylo skutečně použité napětí při depozici 3 V (str. 23)?
3. 3. Co znamenají vyznačené rozměry D1-D4 v SEM snímcích (Obr. 20, resp. 22)?
4. 4. Jak si vysvětlujete přítomnost dusíku v povrchu čistého substrátu (viz Tab. 7)?
5. 5. Jak souvisí hydrofobicita s vyšší fragmentací monomeru při vyšších teplotách (str. 24)? Má na výsledné vlastnosti vrstev vliv vzduch, resp. vzdušná vlhkost, používáte-li neuzavřený systém?