Aktuální tendencí stavebnictví je tvorba výstavby takřka „bez omezení“. V projektech i při realizacích se setkáváme s netradičními kombinacemi provozního řešení, geometrie a materiálu, ke kterým je z pohledu požární bezpečnosti stále přistupováno převážně pomocí klasického normativního přístupu. Ten neumožňuje plně postihnout všechny aspekty těchto specifických staveb bez větší míry subjektivního zjednodušení. Z toho vyvstává otázka, zda i v těchto případech je stále vhodné a bezpečné využívat pouze normativní přístup, nebo by již stavby vybočující z tradiční výstavby měly být posuzovány jinak – např. tzv. požárním inženýrstvím pomocí numerických modelů. V současné době pro využívání těchto modelů mají uživatelé stále velmi málo informací, a ani v českém legislativním prostředí neexistuje žádný dokument, který by doporučoval, jak postupovat při jejich využívání pro účely požárně bezpečnostního řešení staveb. Numerické modely evakuace a šíření požáru tak představují aktuálně nejefektivnější nástroj pro analýzu dopadů a předběžné ověření účinnosti navrhovaných bezpečnostních opatření. Proto je nutné se zabývat jejich validací a užitím, s cílem inovovat stávající přístupy a standardizovat numerické modely pro požárně bezpečnostní posouzení staveb. Dále je nutné porovnat jejich možnosti a omezení ve vztahu k ČSN a sestavit komplexní informační zázemí, jako podklad pro jejich aktivnější zavádění do praxe. Předložená práce se tak zaměřuje na výše zmíněnou problematiku a demonstruje její užití na aplikačních příkladech skutečných specifických staveb a dále sadě sestavených studií. Práce dále poukazuje také na konkrétní nedostatky a zjednodušení metod normového přístupu, na základě kterých jsou poté stanoveny ověřené postupy a doporučení pro začlenění a užití numerických modelů do požárně bezpečnostní praxe.