Klíčem k pochopení spolupůsobení bezstykové koleje a mostních konstrukcí je znalost všech vlivů, které se na vzájemné součinnosti podílejí. Kromě materiálových a průřezových charakteristik mostu spadajících do oblasti mostního projektování, je tu celá řada okolností vyvozená vnějšími zatíženími, které je potřeba při návrhu nových a posouzení stávajících systémů vzít v úvahu.

Každý materiál při změně vnitřní teploty má z fyzikálního hlediska přirozený sklon k délkovým změnám. Bezstyková kolej, konkrétně její střední část, však vzhledem ke své podstatě, tuto možnost nemá. Je-li však umístěna na mostě, který dilatuje volně, situace se podstatně liší. Vlivem teplotní roztažnosti, ale i účinky železniční dopravy, se most značnou měrou podílí na polohovém a napěťovém stavu koleje.

Zpravidla nejsledovanější místo koleje, kde dochází k extrémům posunutí a napětí, je oblast nad kluznými ložisky mostu. Nejen podélná dilatace, ale i pootočení konce nosné konstrukce vlivem svislého zatížení železniční dopravou v kombinaci s účinky rozjezdu a brzdění, jsou hlavními zdroji napětí v tomto místě. Pokud by byla známá přesná míra spolupůsobení mostní konstrukce a koleje, označovaná jako podélný odpor koleje, měl by návrh nového nebo posouzení stávajícího systému lepší vypovídající hodnotu a nedopouštěli bychom se nežádoucích nepřesností plynoucích z obecných normativních ustanovení.

Je prověřeno dlouholetými zkušenostmi, že z hlediska provozního i ekonomického je bezpochyby výhodné a žádoucí zřizovat bezstykovou kolej všude, kde to okolnosti dovolují. Proto i cílem výzkumných snah je přiblížit se věrněji ke skutečným limitům délky mostní konstrukce, při kterých bude možné bezstykovou kolej na mostě bezpečně provozovat, pokud možno bez dilatačních zařízení.

Tato práce má přispět k tomuto cíli svými závěry z experimentálního výzkumu zaměřeného na míru spolupůsobení ocelové mostní konstrukce a bezstykové koleje ve štěrkovém loži při zatížení teplotními změnami.