Tématem disertační práce je studium lávek pro pěší tvořených plochým obloukem. Pro pochopení základního statického působení plochého oblouku byla vypracována studie zabývající se návrhem přímého plochého oblouku jako lávky pro pěší o velkém rozpětí a vlivu tuhosti na jejím vzepětí. Pro matematické modelování byl použit MKP systém ANSYS. Bylo prokázáno, že k návrhu čistě betonového plochého oblouku je nezbytná obrovská ohybová tuhost, čehož lze dosáhnout pouze pomocí masivního průřezu.
Získané poznatky byly dále použity při návrhu unikátní lávky pro pěší tvořené půdorysně zakřiveným plochým obloukem, kde k přenosu velkých ohybových momentů byla navržena ocelová trubka. Bylo testováno hned několik variant s rozdílným rozpětím a půdorysným vzepětím oblouku. Z testovaných variant byla následně vybrána lávka o rozpětí 45 m a půdorysném vzepětí oblouku 10 m, která se jevila nejlépe a dále byla detailně analyzována. Studovaná konstrukce je tvořena betonovou deskou, která je prostřednictvím ocelových konzol na vnitřní straně ztužena ocelovou trubkou s odstupňovanou tloušťkou stěny. Vnější kabely, které jsou vedeny v trubce zábradlí, vyrovnávají účinky kroucení od vlastní tíhy.
Navržená konstrukce a postup statické analýzy byly experimentálně ověřeny na plně funkčním zmenšeném modelu konstrukce v měřítku 1:6. V práci je popsána použitá modelová analogie a dále je podrobně dokumentován návrh a realizace modelu. Provedené zatěžovací zkoušky modelu prokázaly správnost návrhu půdorysně zakřivené lávky, její vysokou únosnost a správnost vyvinutého postupu statické analýzy. Získané výsledky a zkušenosti z návrhu konstrukce a realizace modelu tvoří základ pro realizaci studovaných konstrukcí v inženýrské praxi.
Poslední část disertační práce se zabývá možností náhrady ocelových komponent betonem u lávky tvořené půdorysně zakřiveným plochým obloukem. Z této studie vyplývá, že využití betonu je značně limitováno rozpětím lávky.