Disertační práce se věnuje problematice zesilování (stabilizaci, nebo také statické sanaci apod.) historických valených kleneb a klenbových pásu využitím vnesení dodatečného předpětí v podélném směru za pomocí lan bez soudržnosti – monostrandů. Tvar oblouku klenby musí být bez zalomení (polokruhové nejčastěji barokní a jim podobné, ne oblouky gotické). Stabilizace se tedy týká kleneb valených, tvořených z plného nebo segmentového oblouku a taky z oblouku eliptického a stlačeného z dvou nebo tří poloměrů. Studie se týkají kleneb a klenbových pásů do šířky 1 m, kde se pro předpětí využilo pouze jedno lano, ale metodu by bylo možné uplatnit i pro valenou klenbu zastřešující místnost o šířce několik metrů. V tomhle případě by se muselo užít více lan s vhodnou roztečí.
Cílem práce bylo modelové měření provedené na experimentálním modelu klenby a na zesilovaném klenbovém pásu kostela ve Švábenicích a následná statická analýza. Pro analýzu byly použity vhodné matematické modely MKP v programu Ansys.
Výsledkem je prohloubení znalostí skutečného chování sanovaných kleneb, na které můžou navázat rozumná pravidla a doporučení, pro projektanty (statiky). Dále pak předložené informace vedou k vytvoření výstižnějšího a reálnějšího modelu klenby lépe odpovídajícího chování konstrukce (včetně interakce se svislou nosnou konstrukcí) při předpínání.