Disertační práce je zaměřena na studium objemových změn konstrukčního betonu zapříčiněných jeho smršťováním a na vyhodnocení odolnosti betonu proti vzniku smršťovacích trhlin. Vlastnímu zpracování disertační práce předcházela řada fyzikálních i numerických experimentů. S ohledem na vyšší výtěžnost fyzikálních experimentů a zvýraznění zkoumaného jevu, tj. smršťování, bylo nejdříve zahájeno testování na mikro-betonech. Získané poznatky na úrovni mikro-betonů byly přeneseny do návrhu receptur plnohodnotných betonů s běžným maximálním zrnem kameniva. Bylo také provedeno testování vlivu různých druhů vláken v různých koncentracích a následně byla navržena receptura vláknobetonu. Při testování byla odladěna unikátní metodika nazvaná „Komplexní experiment“. Data při něm získaná umožňují predikovat kdy, a zda vůbec, se smršťovací trhliny v betonu či prvku objeví. Finální porovnání všech testovaných betonů bylo provedeno pomocí autorem definovaného unikátního parametru tzv. kritického stupně omezení. Bylo prokázáno, že optimalizovaný vláknobeton je dvakrát odolnější proti vzniku smršťovacích trhlin, a dokonce během sledovaného období ve vláknobetonu trhliny vůbec nevznikly. Na základě získaných výsledků byly také odvozeny nové opravné součinitele pro reologický model B4, který s nově odvozenými koeficienty velmi dobře vystihuje skutečné chování speciálních betonů.