VUT

Přečtěte si můj příběh (pdf)

PROČ A KAM

Vyrazit na Erasmus, nebo studovat do zahraničí, jsem chtěla už na gymnáziu. Na VUT se mi to poštěstilo. Chtěla jsem zkusit jiný studijní systém, poznat jinou kulturu a ještě si víc procvičit mluvenou angličtinu- jak jinak lépe než právě se vydat do neznáma. Další motivací bylo osamostatnění se a zkusit si prostě žít někde v neznámu. Nakonec jsem po výběrovém řízení byla vyslána na Maltu, kterou jsem si vybrala z více důvodů- 1. angličtina je zde úřední jazyk, takže jsem nemusela mít strach, že bych se nedomluvila, 2. důvod bylo moře, jak jinak a taková vidina, že půjdu po škole a o víkendu na pláž, což se mi poštěstilo a posledním důvodem mi to přišlo pouze vtipné, jelikož studuji stavební fakultu, takže říct, že jsem byla na Maltě spoustu lidí pobavilo.

PŘED ODJEZDEM

Samotnému výjezdu předbíhala nutná administrativa, kterou když si čtete ve shrnutí, tak Vám přijde, že je to hrozně náročné a že to dohromady nikdy nedáte, ale jelikož jsem byla tak natěšená, měla jsem to připravené během 1-2 dnů, veškeré informace jsem vyhledala vlastně díky podkladům od studijní referentky a z webu univerzity. Měla jsem semestr náskok, jelikož jsem se přihlašovala během března 2018 a vycestovala jsem vlastně až v únoru 2019, ale alespoň jsem se v zimním semestru nemusela stresovat, že mě tlačí čas. Jediné, co bylo vzhledem k administrativě trochu znepokojující, byla odezva maltské univerzity. Měla jsem vlastně vše na FASTu vyřešené a zbývalo jít podepsat smlouvu na rektorát, ale stále jsem po měsíci neměla odpověď od maltské univerzity s jejich nutným podpisem, ale po absolvování Erasmu jsem ani nebyla překvapena. Naštěstí i na rektorátu to tak nějak tušili a povolili mi podepsat smlouvu i přes to, že jsem neměla podpis od univerzity na Maltě. Naštěstí se mi podařilo se tam dovolat a měla jsem vše vyřešeno v pořádku před odletem na Maltu.

UBYTOVÁNÍ

Přemýšlela jsem, zda se přihlásit na koleje nebo zkusit privát. Bylo mi od kamarádky doporučeno se podívat na skupinu na Facebooku s názvem “Češi a Slováci na Maltě” kde je plno tipů ohledně ubytování a dalších důležitých věcí jako je MHD jízdenka a další. Nakonec jsem sehnala ubytování u českého staršího páru v domě, kteří pronajímali pokoje v horních patrech domu jako ubytování u české rodinky v domě. Dohodla jsem si bydlení dost dopředu, aby semnou počítali, bylo super, že měli více možností, jelikož vlastnili více bytů po Maltě. Nakonec jsem bydlela v části Sliemy, což je asi 20 minut pěšky od univerzity a zhruba 10 minut k pobřeží. V dohledné vzdálenosti byly obchody s potravinami, pošta a stánky s jídlem, což bylo super, když se šlo večer domů a člověk doma nic neměl.

STUDIUM

Samotné studium na univerzitě nebylo těžší než v Brně. Zpočátku jsem si musela pouze zvyknout stíhat si v hlavě vše rychle přeložit, abych mohla případně odpovídat na otázky učitele, což měli na Maltě opravdu hodně rádi. Nejsou tam totiž předměty rozděleny na cvičení a přednášky jako u nás, spíš to jsou semináře, kde učitel přednáší, ale chce aktivní přístup od studentů. Nejsou to vždycky jen znalostní otázky, což mě překvapilo, protože to se na technických oborech moc nezažilo. Měla jsem zapsané stavařské předměty, ale i některé pro architekty, abych si rozšířila obzory. Taky jsem si zapsala maltštinu, což je vlastně druhý úřední jazyk, je to smíšenina italštiny, španělštiny a angličtiny společně ještě s prvky arabštiny. Asi polovina mých předmětů vyžadovala namísto zkoušky docházku a práci na společném projektu, kdy vlastně jsme se v průběhu 12 týdnů bavili o různých tématech a na konci semestru po nabytí vědomostí, jsme měli dokončit projekt. Pár zkoušek písemných jsem také měla, které byly trochu náročnější, ale profesoři na univerzitě nám všem poskytly zkoušky z předešlých let i s výsledky, tudíž jsme měli představu, jak se připravit. Nakonec se mi podařilo splnit všechny předměty a měla jsem i rezervu, abych splnila požadovaný počet kreditů.

FINANCE

Z hlediska financí je Maltě dražší než Česká republika, což se dalo předpokládat. Spíš než potraviny a spotřební zboží bylo dražší ubytování, kdy jsem měsíčně za pokoj platila cca 500 EUR. Nejsem si jistá, na kolik vyšly koleje, ale myslím, že to bylo srovnatelně. MHD jízdenka tzv. “Tallinja” (což je maltsky autobus) je naopak o dost levnější, platila jsem asi 20 EUR na celou dobu s tím, že když jsem si zakládala studentskou verzi, tak mi ji potom hradila univerzita, což jsem ocenila.Když člověk nechodil na večeře do restaurací, ale uvařil si doma, potraviny drahé nebyly. Třeba ryby a maso mi přišlo obecně levnější než u nás, navíc tu mají LIDL, kam vždycky studenti o víkendu jezdili společně na nákup. Vzhledem k tomu, že jsem dostala jak stipendium od rektorátu a fakulty, mi peníze, které mi měsíčně posílá rodina v Brně, postačily i na Maltě, když jsem se zrovna “nerozšoupla”. Potom jsem si našla i menší brigádu, abych volnočasové aktivity pokryla sama.

VOLNÝ ČAS

Nejvíce volného času jsem na Maltě strávila na pláži u moře. Buď už jen s učením při zkouškách, šnorchlováním nebo grilováním s kamarády. Často se pořádaly společné výlety- “hikes” po ne úplně známých místech, které organizoval jeden učitel z univerzity. Platili jsme asi 2 EURa za autobus, což bylo super. Byly většinou neděli nebo v sobotu jednou za 14 dní. Co se týče sportu, tak se daly zapsat 2 předměty a některé byly placené. Já si zapisovala konkrétně Fitness Box, vím, že kamarád si zapsal i potápění, ale tam už se za výbavu platilo. Taky se pořádaly lekce surfování, když zrovna byly dost vlny, což bylo taky minimálně zpoplatněné za půjčení surfu a neoprenu. Na Maltě je taky nejznámější party čtvrť Paceville, kde se pořádaly každý den největší párty v klubech. Výhodou je, že to je celkem v centru a blízko jsou pláže, takže když někoho omrzelo tancování a hlasitá hudba, stačilo se vydat pryč.