čeština

5

Absolvent předmětu je schopen:
- charakterizovat žesťové nástroje z hlediska tvorby tónu a herních technik
- charakterizovat smyčcové z hlediska tvorby tónu a herních technik
- charakterizovat zpěvní hlasy a sbory z hlediska poloh, reistříků a barvy hlasu
- charakterizovat instrumentální soubory a orchestry z hlediska složení a zvukově barevných možností
- orientovat se v orchestrální partituře

Jsou požadovány znalosti základních pojmů hudební akustiky, tempových, výrazových a dynamických označení, soustav ladění hudebních nástrojů, dále hudebních intervalů, stupnic a modů, akordů a základních harmonických spojů, zvukových barev, možností a omezení hudebních nástrojů a vlivu akustiky prostoru při interpretaci hudby.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
- Přednášky mající charakter výkladu základních principů, obohaceného o ukázky partitur a audio ukázky.
- Cvičení podporují praktické ovládnutí látky vyložené na přednáškách formou praktické práce za aktivní účasti studentů.
Účast na přednáškách je doporučená, účast na cvičeních je kontrolovaná.

Hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT a Směrnicí děkana FEKT doplňující studijní a zkušební řád VUT. Za zkoušku ve formě písemného testu je uděleno maximálně 50 bodů. Za vypracování samostatné práce - instrumentační analýzy je uděleno maximálně 50 bodů. Pro úspěšné složení zkoušky je potřeba získat celkově alespoň 50 bodů. Zkouška je zaměřena na znalosti z oblasti instrumentace podle osnov předmětů Základy instrumentace 1 a 2.

1.-3. žesťové nástroje: orchestrální, dechového orchestru, dechovky, bigbandu
4.-6. smyčcové nástroje, soubory pro interpretaci staré hudby, violy da gamba
7. základní elektromechanické a elektronické HN před analogovým syntetizérem, jejich možnosti a použití ve vážné hudbě
8.-9. zpěvní hlasy a sbory, vokální rejstříky a formanty, vokálně-instrumentální hudba, vliv akustiky prostoru na hudební vyznění
10.-12. instrumentální soubory a orchestry, složení, typické hudební faktury, princip akustického krytí
13. orchestrální partitura, struktura a postup čtení, názvosloví a zkratky

Cílem předmětu je seznámení studentů se stávajícími a novými kombinačními technikami a technikami hry se zaměřením na orchestrální nástroje (zejména žesťové a bicí), stručně též s nástroji neorchestrálními, historickými a etnickými.

Pro získání zápočtu je nutné v semestru absolvovat alespoň 10 cvičení. Další formy kontrolované výuky stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

SYROVÝ, V. Hudební zvuk. Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, Praha, 1. vydání, 2009, ISBN 978-80-7331-161-2. (CS)
Kohoutek, C. : Novodobé skladebné směry v hudbě. Praha, SHV 1965 (CS)
Modr, A.: Hudební nástroje, Editio Supraphon, Praha, 1977 (CS)
Emmert, F. : Poznámky k instrumentaci, I., II., JAMU, Brno, 1997, 2000 (CS)
Kotek, Miroslav: Bicí nástroje. Panton Praha, 1983 (CS)

13 hod., povinná